27. prosince 2018


"Život není to, co jsme si původně představovali. Spíš je to všechna ta improvizace okolo."



Devadesátá léta. Období, do kterého jsem se narodila, ale zase tak moc si ho nevybavuji. Proto jsem si chtěla přečíst knihu od Marie Doležalové - Jeden kopeček šmoulový. Kniha je rozdělena na čtyři části (Trutnov, Karviná, Sezemice a život). V každé části nám Maruška popisuje příběhy z jiného prostředí. 

V první části, Trutnov, nám vypráví své dětství na sídlišti, jak se poznali její rodiče a vtipné historky o lyžování. V druhé části, Karviná, nám vypráví o dědečkovi a babičce z matčiny strany. Příběhy z dětství a jak se prarodiče seznámili v kadeřnictví. Ve třetí části, Sezemice, nám vypráví o prarodičích z otcovy strany. O kapustičce v polévce, kterou nikdo neměl rád. O kolotočích, na které je děda nechtěl brát, ale nakonec ho vždycky přemluvili. I v této části nesmělo chybět seznámení prarodičů. V poslední části, život, už vypráví náhodné příběhy, které se nikam nevešly. O pejskovi, ohňostroji a Vánocích. 

"Když máte ve svém srdci nějakou touhu, vždycky za ní jděte. Ano, tohle nás učí každý druhý hollywoodský film. Ale život ve městě plném lyžařů mě naučil jinou důležitou věc. Když ve svém srdci nějakou touhu nemáte, tak za ní určitě nechoďte. Určitě vám to nepůjde. Nebude na to mít trpělivost."

Určitě jste už na knihu narazili v knihkupectví. A jestli ne, tak se po ní podívejte. Je to devadesátkový skvost! Marie Doležalová má úžasný talent dostat své myšlenky a vzpomínky na papír tak, že se naprosto ponoříte do příběhu a přijde vám, že jste ho prožívali spolu s ní. Je naprosto úžasný člověk, který má v hlavě pořádek, má smysluplný žebříček hodnot a krásné vzpomínky na své blízké, o které se s námi podělila. V knize najdeme mnoho hlubokých myšlenek, nad kterými jsem se pozastavovala a přemýšlela. Maruška si uvědomuje, jak je rodina důležitá a apeluje na nás, abychom si svých blízkých vážili. Z jejích slov a příhod sálá láska. 

Slova jsou důležitá, ale kniha by nebyla úplná bez šikovné Elišky Podzimkové, která se postarala o vizuální stránku knihy. Už jen samotný kabátek je naprosto originální a nádherný. A co teprve uvnitř. Nádherné ilustrace a obrázky, které jsou typické pro devadesátkové období. Není to kýčovité, je to naprosto geniální! Nemůžu přestat listovat knihou a kochat se tou nádherou. Na obrázcích jsou staré předměty jako film, kružítko, žvýkačky, špekáčky, brýle a staré obrazy. Některé věci si vybavuji, ale jiné zase obdivuji. 



"Stačí jeden jediný týden, a máma, která je tak samozřejmá jako seriál v televizi a tak normální jako prostě mámy jsou, je najednou tak hrozně daleko a člověk si tajně v duchu přeje, aby byla blízko."

Neřekla bych, že je kniha jen pro ty, co vyrůstali v devadesátých letech. Já jsem například žila jen tři roky v tomto období a i přes to jsem si čtení této knihy užila. Nicméně, mladší čtenáři by z četby nemuseli nic mít. Proto bych tuto knihu doporučila čtenářům, kteří se chtějí o této době dozvědět něco víc. Jak lidé žili a jak se měli. Jak se k sobě chovali a v jakých podmínkách vyrůstali. Nejedná se o žádný historický dokument, ale o krásné příběhy vyprávěné mladou dívkou. Kniha ve mně zanechala nostalgii a chuť se do dětských let vrátit. Děkuji, Maruško! 



"My dospělí často žijeme tak, že čekáme na něco, co nás udělá šťastnými. Netrpělivě vyhlížíme svůj cíl, spěcháme za ním den za dnem a nakonec si vůbec nevšimneme, že už se to všechno stalo. Pořád jsme něco tak usilovně vyhlíželi, že jsme si nestihli všímat toho, co se doopravdy dělo."



Marie Doležalová je česká herečka a blogerka.
Psala blog Kafe a cigárko o životě herečky, který získal Literu za blog roku v rámci cen Magnesia Litera 2015. Na podzim roku 2015 vyšel blog knižně, o rok později vyšel i jako audiokniha, načetla jej sama herečka. V roce 2017 se dočkal seriálového zpracování. Napsala také několik textů pro časopis Reportér.
 





"Štěstí totiž není nikdy vidět úplně zblízka. Když se na něj díváte moc upřeně, nikdy ho neuvidíte. Tváří se jako něco běžného, co je zadarmo a nemá to žádnou cenu. Teprve z nadhledu a odstupu vidíte, jak moc umí obyčejné chvíle zářit a kolik znamenají. Dotek milované ruky, společná večeře, slunce, vůně, legrace, šeptání, mlčení, hudba, hvězdy, spánek a smích."

Autorka:                Marie Doležalová
Žánr:                      Pro ženy
Vydáno:                 2018, Motto
Počet stran:          192 stran
Čteno:                    2. - 6. prosince 2018
Mé hodnocení:     4 hvězdičky




Za poskytnutí knihy děkuji nakladatelství Albatros Media a můžete ji pořídit ZDE! 


"Naše děti budou mít na kabelovce tisíc programů, my jsme měli čtyři, naši rodiče jeden, babičky žádný a prababičky měly večer k povídání s celou rodinou. Každá doba má něco. Každá je úplně jiná. Ale všechny jsou zároveň něčím nesmírně podobné. Tím, jak se rodiče vždycky budou snažit udělat svým dětem přesně takové dětství, jaké si sami přáli, a také tím, s jakým obdivem se děti vždycky budou dívat na své rodiče. S dětskou láskou, která má obrovské oči. S obdivem, který nikde nezačíná a nikde nekončí. 




čtvrtek, prosince 27, 2018
komentáře: 8 komentů
štítky , , , , ,
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This


8 komentářů:

  1. Já se musím přiznat, že Marušku Doležalovou moc nemusím... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, každému sedí někdo jiný. Ale Maruška je člověk, který to má v hlavě v pořádku :)

      Vymazat
  2. Přiznám se, že mě čtení této knihy příliš neláká a to jsem dítě devadesátek. Moc se mi líbí tvé fotky <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kniha není pro každého, ale mě bavila :) Moc děkuji :)

      Vymazat
  3. Tahle kniha je nádherně zpracovaná! A líbí se mi citáty/úryvky, které jsi vypsala. Určitě po ní kouknu minimálně v knihovně :D

    OdpovědětVymazat
  4. dlouho jsem okukávala tuto knihu v knihkupectví a přemýšlela, jestli ji nekoupit ještě jako vánoční dárek.. nakonec ale u mě zvítezila hygge :D
    ale musím uznat, ze je tato kniha hezky graficky zpracovaná ♥ líbí se mi tento vintage styl u novodobých knih

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Vintage styl je krásný :) Určitě se po knize ještě koukni :)

      Vymazat

Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)