Recenze: Dům v nebi
"Vzpomínka na únos, který změnil vše."
Originální název: A House in the Sky (2013)
Autor: Amanda Lindhout, Sara Corbett
Žánr: Literatura naučná, Autobiografický román
Série: Samostatná kniha
Vydáno: 2015, Jota
Počet stran: 424
Překlad: Eva Brožová
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Příběh Amandy Lindhoutové začíná jako úžasný cestopis inspirovaný magazínem National Geographic. Malá Amanda celé dětství vybírá z popelnic zálohované láhve, aby si mohla v charitativním obchodě koupit stará čísla časopisu, díky jehož reportážím uniká z neutěšených domácích poměrů do neznámého, vzrušujícího světa. Po střední škole začne pracovat jako servírka a veškeré našetřené peníze investuje do cestování.
To je její školou života – zvědavost ji zavede na
nejkrásnější a nejodlehlejší místa planety a touha stát se novinářkou na volné
noze do nebezpečných zemí jako je Afghánistán či Irák, a nakonec také do
Somálska. Lindhoutová ví, že Somálsko je nejnebezpečnější země světa, přesto
přemluví svého bývalého přítele, nezávislého australského fotožurnalistu Nigela
Brennana, aby se tam s ní vydal. Do té doby spolu bez sebemenších problémů
procestovali tolik neznámých míst, že možnost skutečného ohrožení je pro ně
abstraktním pojmem. Druhý den pobytu v Somálsku jsou však uneseni ozbrojenými
extremisty, kteří za ně požadují výkupné ve výši tří milionů amerických dolarů…
Amanda Lindhout
Amanda Lindhoutová je kanadská humanitární pracovnice a
žurnalistka. Narodila se v roce 1981 v kanadské provincii Alberta a už od
dětství toužila cestovat. Zpočátku si na své toulky po světě vydělávala jako
servírka, později jako žurnalistka na volné noze.
Touha po neotřelých zážitcích ji hnala na odlehlá místa a do
nebezpečných válečných zón. V roce 2008 byla spolu se svým bývalým přítelem
unesena v jižním Somálsku islamistickými radikály. V zajetí strávila patnáct
měsíců a po svém propuštění se začala věnovat humanitární práci.
V roce 2010 založila na podporu vzdělání somálských žen
neziskovou organizaci Global Enrichment Foundation. O rok později, kdy východní
Afriku postihlo velké sucho, uvedla do pohybu humanitární program Konvoj naděje
a v srpnu 2011 se poprvé po svém propuštění vrátila do Somálska s potravinovou
pomocí pro 14 tisíc obyvatel jihosomálského města Dobley. Její projekt Konvoj
naděje pokračoval a odhaduje se, že během sucha pomohl více než 300 tisícům
hladovějících lidí.
Zdroj životopisu: http://www.jota.cz/opravdove-pribehy/dum-v-nebi/
Sara Corbett
Sara Corbettová je americká novinářka, která dlouhodobě
spolupracuje zejména s The New York Times Magazine. S Amandou Lindhoutovou se
seznámila jen pár měsíců po Amandině propuštění ze somálského zajetí a spolupracovala
při psaní její knihy. Corbettová žije v Portlandu, kde založila neziskové
centrum pro děti The Telling Room.
Ve dveřích se něco pohnulo. Ranní slunce dopadající na okno
v recepci vytvořilo na podlaze mého jinak temného pokoje světlý obdélník
světla. Uprostřed byl hnědý ptáček, něco jako vrabec, poskakoval po špinavé
zemi sem a tam, nakláněl hlavu na stranu a kloval do betonu. Pak zvedl hlavu,
jako by si prohlížel místnost a mě. Vzápětí se vznesl do vzduchu, zamával
křídly a byl pryč – prolétl dveřmi do recepce a zamířil ven k nebi.
Už
skoro rok jsem žádného ptáka neviděla. Vždycky jsem věřila na znamení – na amulety
a talismany, na posly a anděly – a ted, když na tom nejvíc záleželo, se
objevilo.
Knihu jsem měla už nějakou dobu v „to-read“ listu a konečně
na ni přišla řada. Zavítala jsem do místní knihovny a tam si ji půjčila. Na
obálce je holá šedá zed s otevřeným oknem, za kterým jsou vidět létající
ptáci. Řekla bych, že to bude symbol naděje a svobody, stejně jako byl vrabec
nadějí Amandy v ukázce, kterou jsem si pro vás vybrala.
Znáte ten divný pocit, když třeba čtete knihu nebo vidíte
film a zjistíte, že se to doopravdy stalo? Po přinesení si knihy domů jsem se
podívala na databáze knih a zjistila jsem, že je to autobiografický román.
Tenhle žánr jsem nikdy nečetla a ani mě to nelákalo. Říkala jsem si, proč jsem
si tedy knihu chtěla přečíst? Ani k cestován nemám blízko. Ale přeci jen
jsem knihu otevřela a začala číst.
Po pár přečtených stránkách, kde Amanda kupovala
cestovatelské časopisy a pracovala jako servírka, aby si na cestování vydělala,
jsem toho celkem zalitovala. Přiznávám, že jsem asi měla menší čtecí krizi, ale
možná to také bylo výběrem knih. Moc se mi dál číst nechtělo, ale byla jsem
zvědavá, co se stane dál. Amanda jezdila po světě, poznávala nové lidi, chtěla
se stát fotografkou a žurnalistkou na volné noze. Vydala pár článků, ale moc se
jí nedařilo.
Nakonec se rozhodla, že se chce podívat do Somálska. Jel s ní
bývalý přítel, což ji docela překvapilo. A tam se to stalo. Po nepatrné době,
kdy v Somálsku byli, je přepadli cestou v autě a unesli. Dál vám
nebudu prozrazovat, co se v průběhu zajetí dělo, ale řeknu vám k tomu
své pocity.
Ještě snad nikdy jsem se tolik do příběhu neponořila a
neprožívala ho spolu s hlavními postavami – tentokrát opravdovými žijícími
lidmi. Amanda detailně popisovala probíhající dny, jak se k nim únosci
chovali, jaký měla vztah s Nigelem a jak se jí stýskalo po domově. Každou
další přečtenou stránkou jsem byla napnutá víc a říkala jsem si „sakra, tak už
něco udělejte!“ Při rozhovoru Amandy s maminkou jsem to napětí už
nevydržela a rozbrečela se. Naprosto jsem s nimi soucítila a nedokázala jsem si
představit, co bych dělala, kdybych byla v její kůži.
Tímto bych chtěla Amandě Lindhoutové vznést svůj obrovský
dík za to, že svůj srdcervoucí životní příběh ukázala nám všem, celému světu. A
také velikou poklonu za to, že to všechno vydržela. Za to, že se nezhroutila, i
když už k tomu nebylo daleko. Pro mě je to ta nejstatečnější žena, jakou „znám“.
Přečtením tohoto románu jsem získala nový pohled na svět.
Všechny starosti, které denně řeším a stresuji se kvůli nim, jsou opravdové
maličkosti a zbytečnosti. A jsem opravdu ráda za to, co mám. Jsem ráda, že mám
milující rodinu, přítele a kamarádky, na které se mohu obrátit. Na to, že jsem
naživu a zdravá.
Hodnocení: 4/5
Není to pět hvězdiček, protože mě zezačátku kniha moc
nebavila. Ale určitě vám ji doporučuji!!!!
0 komentářů
Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)