Recenze: Jáma & kyvadlo a jiné fantastické povídky
Autor: Edgar Allan
Poe / Žánr: literatura světová, horory / vydáno: 2015, XYZ / Počet stran: 216 /
Překlad: František Bíbl, Václav Černý, Adolf Gottwald / Autor obálky: Zdeněk
Mareš / Vazba knihy: vázaná
Poe v tomto díle uchvacuje
mnohotvárností a nápaditostí svého talentu. Často je dosti nevypočitatelný a
nemilosrdný. Dovede nahnat strach a držet čtenáře v napětí jako málokdo, když
vypráví o smrtonosné síle mořských proudů, o tajemstvích záhadné bedny, o
předčasných pohřbech atd.
„Velikost umění se začíná vyjevovat teprve s uvadáním života,“ poznamenává
Guy Debird ve své Společnosti spektáklu (1967).
„Poevův svět je světem neustálého přitahování a odpuzování. Stále před
Poem utíkáme, stále se k němu vracíme. Někdy mu nerozumíme. Často je nám
povaha jeho světa cizí. Jeho osamělé postavy, zbavené přirozené emocionality a
erotických vztahů, se nikdy nestanou našimi přáteli. Jeho jazyk plný superlativ
a vykřičníků nás bude vždycky podivně znepokojovat. Zavřené prostory, umělé osvětlené,
sugestivně tikající hodiny ve tmě svítící oči, které se objevují v Poeových
povídkách, nás však zároveň podmanivě přitahují. Jako by Poe na nás s jistou
ironií zkoušel literární hypnózu. Jako bychom s ním zasedli k velice napínavé,
vzrušující hře. Vypravěč Poe sedí proti nám a pod maskou vážnosti má ironický
úsměv…“ – Martin Hilský (1975)
Knihu jsem pořídila v Levných
knihách a zaujala mě svou děsivou a zároveň krásnou obálkou. Edgar má
nesouvislý obličej; mrtvolně bílé oči, které zračí bolest a šátek okolo krku,
který je poskvrněn krví. Poe neměl lehký život, to o něm ví snad každý, kdo
dával ve škole alespoň trochu pozor. To se ovšem odráží na jeho tvorbě. Stejně
jako byla temná jeho osobnost, jsou temné i povídky, které napsal.
At už je povídka o sudu vína, o
milované dívce nebo kocourovi, vždycky končí tragicky. Nenajdete v nich žádnou
stopu optimismu nebo něčeho laskavého. Ano, láska se tam objeví, ale ta se
většinou mění v nenávist. Je mi strašně smutno z vědomí, jak se musel
Poe trápit. Jeho manželka/sestřenice mu umřela a on byl sám. On umřel jen o dva
roky později – opilý a omámený drogami. Možná proto pociťoval svět tak temný.
Hodně popisoval vzezření postav a
jejich charakter. Vzhledem k rozsahu povídek mi to přišlo až moc konkrétní
a zbytečné. S postavami jsme se stejně moc dlouho nezdržely – bud umřely
nebo přišla jiná povídka. Některé z povídek jsem ani tak moc nepochopila,
ale za to nemůže spisovatel, nýbrž můj mozek.
Určitě tohoto spisovatele úplně
nezavrhuji. Fascinuje mě jeho osobnost a tak nějak mě to k němu táhne.
Třeba si někdy přečtu další povídky a pochopím je zase nějak jinak.
„Ani v nejhlubším spánku, ani v blouznění, ani v mdlobě,
ani ve smrti, ba ani v hrobě – nikdy není vše ztraceno! Jinak by přece
člověk nedoufal v nesmrtelnost. Když se probouzíme z nejhlubšího spánku,
trháme vlákna pavučiny nějakého snu. Ale už za vteřinu si nepamatujeme (tak
křehká je ta pavučina), že jsme snili.“ – Jáma a kyvadlo
Mé hodnocení:
Líbila se vám recenze/fotky?
Četl jste někdo něco
od tohoto autora? Jak se vám to líbilo?
Máte rádi temnotu v knihách?
4 komentářů
Zaprvé nádherné fotky. I přes to, že si knížku neohodnotila více hvězdičkami stejně si ji přečtu, je to klasika, kterou by si měl přečíst každý. Mimochodem krásný článek. :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za chválu, vážím si toho! :) Povídky se mi líbily, akorát mohly být delší, jak už jsem psala :)
VymazatMám přesně to stejné vydání, ale ještě jsem neměla tu čest a čas se touto cestou k Poeovi dostat :)
OdpovědětVymazatJsem zvědavá jestli se ti bude kniha líbit :)
VymazatDěkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)