Recenze: Zlatí úhoři
Název: Zlatí úhoři
Autor: Ota Pavel
Žánr: Povídky, Literatura česká
Vydáno: 1988 (originál 1961)
Vydavatelství: Československý spisovatel
Počet stran: 192
Edice: Klíč (Knihovna lidové četby)
Ilustrace: Zdena Kabátová-Táborská
Autor obálky: Bohuslav Holý
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Náklad: 136 000 ks
ISBN: 80-202-0290-0
Anotace
Výbor z autobiograficky laděných povídek obsahuje prózy především ze sbírek Smrt krásných srnců a Jak jsem chytal ryby.Povídky jsou řazeny chronologicky podle údobí, v nichž se odehrávají, což znamená na předválečné, z doby 2. světové války a poválečného období. Autor v nich čerpá především ze svérázných osudů svého otce, velkého snílka a malého dobrodruha, který sice nezdolně usiluje o životní úspěch, ale pravou radost a štěstí nachází v rodině a v přírodě, s níž je jako vášnivý rybář úzce spjatý. Povídky, v nichž se střídá originální humor s trpkou vážností, jsou jímavé svou prostotou, emocionalitou a autentičností.
Zdroj anotace databazeknih.cz
Autor
Spisovatel a novinář Ota Pavel, původním jménem Ota Popper, se narodil roku 1930 v Praze jako syn obchodního cestujícího. Za války pobýval s rodiči a dvěma bratry na Kladensku, po válce žil opět v Praze. Jeho prvním velkým literárním úspěchem byla kniha Dukla mezi mrakodrapy, kterou se uvedl v žánru tzv. sportovní beletrie. Po ní následovaly soubory kratších próz a črt o našich předních i méně známých sportovcích. Mimořádnou pozornost čtenářů Pavel vzbudil knížkou příběhů ze života svého otce Smrt krásných srnců, která byla později zfilmovaná. Na ni navázala posmrtně vydaná sbírka vzpomínkových próz Jak jsem potkal ryby, čerpající tematiku z vlastních autorových zážitků a příběhů.
Zdroj životopisu: ld.johanesville.net
Ukázka
A druhým spokojeným byl pan profesor Nechleba. Maloval si zase svou Lukrécii. Jednou, o pár let později, za ním tatínek přišel, řekl mu, jak je krásná, a rozradostněný pan profesor mu ji dal. Strhl nám ji za války ze zdi opilý esesák s modrýma očima a světlými vlasy, rozřízl ji dýkou, a tím ji vlastně podruhé usmrtil. Tatínek měl tenkrát slzy v očích, protože na paní Irmu už dávno zapomněl a Lukrécii tajně miloval.
Tuto klasiku jsem četla díky skupině My čteme, která je na Goodreads tady a vytvořila ji Kristýna z blogu thebooktalkblog. Ve skupině se každý měsíc hlasuje ze 3 nebo z 5 klasických knih. Ta kniha, která získá nejvíce hlasů zvítězí a čte se další měsíc.
Pro měsíc květen zvítězila kniha Smrt krásných srnců. Nevím proč, ale proti této knize jsem měla v hlavě takový blok a nechtěla jsem ji číst. Jenže potom jsme se o ní učili ve škole a já zjistila, o čem vlastně je. Rozhodla jsem si ji přečíst a šla si pro ni do knihovny. Jenže ji měl bohužel někdo půjčenou. Ale moje oblíbená knihovnice mi darovala jedno vydání, které měla schované pod pultem. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem přišla domů, odložila Hostinu pro vrány a hned se do ní pustila.
Kniha nese název Zlatí úhoři a obsahuje povídky ze sbírky Smrt krásných srnců. Nejdříve jsem myslela, že si přečtu jen ty, ale povídky se mi tak zalíbily, že jsem je přečetla všechny. Pavlův styl psaní se mi velice líbil. Povídky se četly dobře, děj svižně plynul, nebyly v něm žádné zbytečné detaily. Některé povídky byly na jednu nebo dvě stránky, některé povídky byly delší. 
Čtení mě strašně bavilo. U některých povídek jsem se smála, u některých mi bylo do pláče. Líbilo se mi, že nám Pavel dovolil nahlédnout do jeho života a představit si, jak se v takové době žilo. Rozhodně to nebylo tak jednoduché a plné možností jako dnes.
Trošku mě zamrzelo, když jsem knihu dočetla. Zaprvé proto, že jsem si ji nevybrala k maturitě, protože se mi opravdu líbila a dobře četla. A zadruhé proto, že jsem chtěla číst dál. Chtěla jsem další a ještě delší povídky. Chtěla jsem o jeho životě vědět víc. Ne jen o jeho dětství, ale také o jeho rodině.
Jsem ráda, že jsem díky skupině My čteme narazila na skvělého českého autora. Jestli hledáte nějakou jednohubku z meziválečné a poválečné doby, tato kniha je přesně ta pravá.
Moje hodnocení: 
2 komentářů
Úplně se tu rozplývám. Katko, moc díky za skvělý článek, už jsem ho na My čteme sdílela. Jsem bez sebe radostí, že ten klub fakt má smysl. Moc a moc děkuju a těším se na další společné čtení! :)
OdpovědětVymazatJá děkuji Tobě, protože jsem opravdu ráda, že klub existuje :) Smysl určitě má :)
VymazatDěkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)