Co se týče obálky, je opravdu povedená. Nemám ráda lidi na obálkách, ale v tomto případě mi to nevadí, jelikož je postava rozmazaná, takže si hlavní hrdinku můžu stále představit a dát volný průběh své fantazii. Také nemám ráda, když jsou na obálkách názory jiných autorů. Nicméně nejvíce obdivuji to roztrhnutí. Protože i při bližším prozkoumání to pořád vypadá opravdově. To se mi opravdu hodně líbí! 

Kniha je rozdělena na 6 částí a já se musím přiznat, že mi trvalo opravdu dlouho, než jsem se dokázala začíst a zorientovat se v postavách. Vůbec jich tam není mnoho, vlastně tak akorát, ale já jsem měla problém určit vzájemný vztah mezi nimi, proč se spolu baví a co vlastně řeší. Příběh mě pohltil až v páté části, která začíná na straně 267 z celých 316, což je podle mého názoru už trochu pozdě. A upřímně musím říct, že kdybych nedostala knihu jako spolupráci, dávno bych ji odložila. 

Příběh vypráví o detektivce Abigail Booneové, která ztratila paměť. Nepamatuje si na svého manžela Jacka ani na jejich syna Quina. "Necítila k nim žádnou lásku - ani k manželovi, ani k synovi. V jejím nitru zel prázdný prostor, který byl lásce dosud nepřístupný, temnota, ve které byl ukryt naléhavý a komplikovaný pocit viny. Lásku je třeba sdílet, ale vinu s sebou člověk nese sám. Vinu, se kterou se vyrovnává po svém." - str. 48. Musím říct, že jsem si k Abigail nedokázala vytvořit žádný vztah. Bylo mi jí líto, jelikož si prošla peklem (kvůli svému případu byla vězněna, a nebylo s ní zacházeno hezky), ale postupem času jsem si uvědomila, že si mou lítost nezaslouží. Chápu, že pro ní muselo být těžké nepamatovat si lásku k manželovi a synovi, ale ona se nesnažila s nimi navázat nějaký kontakt. Nechtěla s nimi trávit čas, mluvit o svých pocitech, cokoli se dozvídat. Šlo jí jen o případ, při kterém ztratila paměť. 

Říkala, že chce ten případ vyřešit, jelikož by si při něm mohla na něco vzpomenout, ale já si myslím, že pravým důvodem byl útěk. Nechtěla se postavit kruté realitě, raději si vybrala tu jednodušší cestu. Jejím jediným cílem bylo chytit pachatele a najít Sáru Stillovou. 

Při vyšetřování jí pomáhalo několik lidí, ale jak už jsem řekla, měla jsem v postavách zmatek. Jedna z nich byla její bývalá kolegyně, další nejspíš kamarádka a poslední dívka, která si prošla tím samým, čím Abigail. Možná to byly jen dvě dívky, nejsem si teď jistá. Nicméně se mi líbilo, že kapitoly byly krátké a měly spád. Autor nechodil okolo horké kaše, dělo se spoustu věcí. Poslední čtvrtina knihy byla plná akcí a já jsem si ji opravdu užila. 

Jestli máte rádi detektivky, přečtěte si Ženu bez minulosti. Já za ni děkuji nakladatelství Euromedia, kde si ji můžete pořídit i se slevou.

Dominic Nolan je autor žijící v Londýně. Žena bez minulosti je jeho první román. 

Máte rádi detektivky?

Četli jste nebo budete číst Ženu bez minulosti?