Hotýlek | #knihstastafeta

by Bc. Kateřina Horylová - čtvrtek, března 11, 2021

Autor: Alena Mornštajnová

Žánr: Literatura česká, romány

Vydáno: 2015, Host

Počet stran: 319

Vazba: pevná

Hodnocení na Databázi knih: 85 %

Mé hodnocení: 2 hvězdičky

QOTD:Co vy a #kniznistafeta. Účastníte se? Pořádáte?

Já už jsem pár knih do knižní štafety poslala a některých štafet jsem se zúčastnila. Musím však říct, že #knihstastafeta pořádána Petrem z profilu @knihstagram byla ta nej - co se obsahu balíčku týče. Přišla mi krabice, po jejímž otevření jsem měla 1) nepořádek na stole, jelikož z krabice vypadaly nadrcené kousky sušeného kvítí a 2) provoněnou celou místnost, takže to za ten nepořádek stálo. Kromě knihy bylo v krabici: dopis s informace, papír s adresami, zápisník na recenze, pro každého z nás bloček, lepíky, propiska, samolepky a hlavně - náramek. No není to krása?

Teď už ke knize, kterou jsem přečetla. Od Aleny Mornštajnové jsem četla pouze Hanu, která mě rozložila po emoční stránce, ale moc se mi líbila. Od Hotýlku jsem čekala něco podobného. Jenže jsem se strašně spletla. Kdybych nepoznávala autorčin styl psaní, myslela bych si, že to napsal někdo jiný. Na můj vkus bylo v knize příliš mnoho postav. Ano, jejich osudy byly propletené, ale to byl možná ten kámen úrazu. Často jsem se ztrácela, byla jsem zmatená. Kdo je to tohle? Jaký má vztah k tomuhle? A nebyl tenhle mrtvý? Nepomáhalo tomu ani to, že někteří své partnery dost často měnili nebo jich měli více najednou.

Ale ještě více než velké množství postav mi nesedl styl vyprávění, který byl místy chronologický a místy retrospektivní. Časové údaje se rychle měnily, jednou jsme byli v minulosti, pak zase v přítomnosti. Nebyl v tom žádný řád, žádná pravidelnost. Několikrát mi trvalo třeba dvě tři stránky, než jsem si uvědomila, že je řeč o postavě, která je momentálně dospělá, dělá tohle a je s tímhle a my se právě dozvídáme její minulost.

Ani samotný příběh mi nepřišel příliš zajímavý. Občas jsem si připadala jako v nějaké reality show. Hlavním protagonistou byl Václav, který se zajímal o auta a běhání. Většina postav patřila do rodiny, která vlastnila rodinný hotýlek, který jim byl za války sebrán, ale mohli jej stále správcovat. Vše se točilo okolo chodu hotýlku, okolo rodinných strastí, osudy postav se proplétaly, někdo umřel, někdo jiný vzal jeho místo apod.

Zkrátka a dobře mi tahle kniha vůbec nesedla, ale neodrazuje mě to v četbě dalších autorčiných knih (ještě mi zbývá Slepá mapa, Tiché roky a novinka Listopád). Snad mi ostatní sednou lépe než tato.

Za účast v knižní štafetě moc děkuji, Petře.