Jaroslav Foglar | Chata v Jezerní kotlině
"Nechť srdce naše v bratrství se spojí a cesty nic zlého nezkříží a nerozdvojí. To si slibujeme, to si slibujeme!"
Dobrodružný příběh o velkém chlapeckém přátelství. Celý život Pavla Zemana se změní po smrti jeho otce, slavného boxera. Spolu s maminkou se odstěhuje do malého města, do Spálených mlýnů. Začne chodit do nové školy, kde nikoho nezná. Bohužel se nesetkává se vřelým přijetím od spolužáků, a proto se cítí v novém prostředí sám. Bloudí po městě, až narazí na opuštěnou kotlinu s jezírkem, kam začne chodit pravidelně. Jednoho dne na svém tajném místě narazí na Ludvu, který s ním chodí do třídy. A tím začíná velké přátelství v Jezerní kotlině, jak si chlapci kotlinu sami pojmenovali.
Pavel Zeman je syn zesnulého boxera. Otec si představoval, že jeho syn půjde v jeho šlépějích, proto umí Pavel boxovat a má atletickou postavu a celkově je hodně sportovně založený. Krom toho je to úplně obyčejný chlapec, který ovšem hledá přítele. Ludva je velmi vyspělý a chytrý chlapec. Má vytříbenou slovní zásobu a dokonce píše i vlastní knihu. Nese název "Zavřená kniha", která byla založena v knize Chata v Jezerní kotlině. Je to příběh o indiánech, na který si chlapci občas hrají. Chlapci se i přes své rozdílnosti spřátelí a zpečetí své přátelství indiánskou přísahou.
"Co s nimi ale pro pět ran do hlavy a jednu do hřbetu budeme dělat?"
Tato kniha byla poprvé vydána v roce 1939 v nakladatelství Olympia. Tento rok se nakladatelství Albatros Media rozhodlo knihy Jaroslava Foglara vydat v novém kabátě, s aktualizovaným jazykem a s krásnými ilustracemi. Knihu Chata v Jezerní kotlině ilustroval Pavel Čech a všechny ilustrace jsou nádherné. Některé jsou na dvoustraně a jsou krásně barevné, jiné zabírají jen půl stránky a jsou jednobarevné. Nádherně dokreslují příběh.
Jak už jsem psala, i jazyk byl aktualizován, aby se dětem příběh lépe četl. Ovšem oslovení "hoši" v příběhu zůstalo, což je pro autora typické. Co mi přišlo nepřirozené, bylo vyjadřování chlapců. V knize nebyl uveden jejich věk, ale řekla bych, že jim mohlo být něco mezi deseti až třinácti lety. V tomto věku hovořili chlapci velmi spisovně a kultivovaně jako dospělí, což mi přišlo trochu nucené a nepřirozené.
"Stiskl mu silně ruku. Chvíli stáli a hleděli si navzájem poctivě do očí, muž a chlapec, každý se svými starostmi, tak odlišnými od starostí druhého. Ale v té chvilce si rozuměli."
Naopak oceňuji apelování na dětskou morálku. V knize bylo nejednou zmíněno, že si chlapci musí udělat úkoly, učit se a připravit se na druhý den do školy. Pavel před maminkou nic netajil, se vším se jí svěřil a vždycky věděla, kam její syn šel. Na druhou stranu mě docela udivilo, když se chlapci rozhodli, že celé prázdniny stráví v Jezerní kotlině a jejich rodiče vlastně vůbec nevěděli, kde se toto místo nachází. Ani jednou je nepřišli zkontrolovat, ani jednou chlapci nemuseli přijít domů. Sami si chodili nakoupit, sami si postavili chatku z bedýnek a sami si vařili na kamnech.
Toto své rozhořčení jsem sdílela na instagramu, kde mi přicházely odpovědi, že tyto věci byly v době, kdy kniha vyšla, úplně běžné. Je pravda, že jsem si představovala dnešní chlapce a vlastně i sebe, jak bych takové věci v tomto věku zvládla. Líbí se mi pomyšlení, že bych ve svých 13 letech postavila chatku, kde bych strávila celé prázdniny se svou kamarádkou. Ale stejně mi nejde do hlavy, že se o ně rodiče nebáli.
"Nikdy mezi nimi nepadlo jediné zlé nebo neslušné slovo. Chovali se k sobě opravdu rytířsky, tak, jak by spolu měli jednat všichni hoši na světě."
Příběh celkově hodnotím jako velmi kladný. Více bych si ho užila, kdybych byla ve stejném věku jako hlavní postavy, ale i tak jsem si čtení užila a ráda jsem zavzpomínala na své dětství na skautských táborech. Bylo by super, kdyby takhle vypadalo dětství každého dítěte. Moc se mi líbilo přátelství mezi chlapci, které bylo zcela upřímné. Žádný z nich nevyužíval toho druhého, o vše se dělili a oba přikládali ruku k dílu. Přesně takhle by se k sobě měli chovat všichni. I mezi chlapci to jednu chvíli trochu skřípalo a přestali se bavit, ale změna názorů a priorit k pubertě patří. Jak to u pravého přátelství bývá, dali se zase dohromady.
Knihu bych doporučila mladším čtenářům, kteří mají rádi dobrodružné příběhy, přátelství, napětí a nebojí se.
Jaroslav Foglar. Spisovatel, šéfredaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed, významný metodik, dlouholetý skautský vůdce 2. oddílu Praha. Své zkušenosti, nápady a programové tipy nabízel ostatním prostřednictvím časopisů a později knih na pomezí příběhu a metodické příručky, jako byly Kronika Ztracené stopy či Náš oddíl. První povídka Vítězství mu vyšla ve Skautu Junáku již v prosinci 1923. O deset let později ve stejnojmenném časopise publikoval na pokračování román Boj o první místo. A pak v rychlém sledu následovali Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a dvě desítky dalších. Ty se spolu s mnoha povídkami a komiksy v čele s Rychlými šípy staly nejpodstatnější četbou pro několik generací mladých lidí. Jeho odkaz včetně autorských práv spravuje Skautská nadace Jaroslava Foglara.
Autor: Jaroslav Foglar
Žánr: Dobrodružné, Literatura česká
Vydáno: 2018, Albatros
1. vydání originálu: 1939
Počet stran: 240 stran
Ilustrace: Pavel Čech
Čteno: 6. - 16. prosince 2018
Hodnocení: 4 hvězdičky
Zakoupením této knihy podporujete výchovu dětí a mládeže v duchu skautských ideálů prostřednictvím Skautské nadace Jaroslava Foglara (www.skautskanadace.cz).
Za knihu děkuji nakladatelství Albatros Media. Můžete ji zakoupit ZDE
4 komentářů
Tuhle Foglarovku jsem nečetla a trochu mě to mrzí, ale dneska už bych si ji asi tolik neužila. Mám ale moc ráda Hochy od Bobří řeky, ty bych mohla číst pořád, to je mé dětství. ♥
OdpovědětVymazatSouhlasím, také jsem si ji ve svém věku tolik neužila. Ale je to hezký příběh pro mladší čtenáře :)
VymazatJá Foglarovky asi nikdy nedokážu soudit objektivně - vyrůstala jsem na nich... Ale právě proto je mám tak ráda a tolik mě baví, i když už jsem starší než ti hrdinové ;)
OdpovědětVymazatJá je právě nikdy nečetla, za což se teď docela stydím, proto rozšiřuji obzory. Ale kdybych je četla v nižším věku, určitě bych si je více užila :)
VymazatDěkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)