Theo Cray je bioinformatik a už svět zbavil dvou sériových vrahů. Má ve své laboratoři práce až nad hlavu, když ho osloví někdo, kdo pro něj má další práci. Theo pátrá po viru, který útočí na lidský mozek a dělá z lidí zabijáky. Jeho pracovní název je Hyde a pachateli přezdívá Jekyll. Theo se do dopadení vraha vrhá po hlavě a je schopný udělat všechno. A když říkám všechno, myslím úplně všechno. Nebojí se ušpinit si ruce. 

"Nejsem vyšetřovatel. Nejsem ani špion. Jsem vědec. Přesněji řečeno jsem bioinformatik, který využívá počítače k vytváření simulací živých systémů." - s. 9

Musím se přiznat, že je to má první kniha od Andrewa Maynea. Věděla jsem, že Teorie vraždy patří do série, ale myslela jsem si, že je to podobné jako s ostatními thrillery a detektivkami. Společný vyšetřovatel, ale v každé knize se jedná o nový případ. Měla jsem částečně pravdu. Jedná se o nový případ, který však souvisí s tím předchozím o kterém se v příběhu hodně zmiňuje. Takže doporučuji si předchozí díly (Šelma a Hračkář) přečíst. 

Asi čtvrtinu knihy jsem si stále opakovala, proč se k vyšetřování přimotal bioinformatik. Nechápala jsem, k čemu jim bude užitečný a jeho odpovědi a myšlenky mě v tom utvrzovaly. Dost jsem se ztotožnila s názorem Leedové (tuším, že byla doktorka), která našeho milého bioinformatika pěkně setřela. Musím se přiznat, že jsem se docela bavila a přikláněla jsem se na stranu detektivů, kteří Thea nebrali vážně.  

L: "Co si o tom myslíte?" 

T: "Já jsem jenom bioinformatik."

L: "He? A proč jste teda tady? Abyste přepočítal mikroby v jeho ušním mazu?"

N: "Doktor Cray...ehm, Theo, má širokou oblast působnosti."

L: "Aha, takže všeuměl. A co nám k tomu může všeuměl říct?"

T: "Všeuměl říká, že je to váš obor."

L: "A vy nás tady připravujete o kyslík proč?" - s. 55

Další přiznání: nesnáším biologii. Ve škole mě nikdy nebavila a nikdy mi moc nešla. Lidské tělo ještě ušlo, ale rozlišování kamenů a listů? Jsem vedle. Takže je asi jasné, že jsem ze všech těch biologických pojmů a přednášek neskákala do stropu. Právě naopak, vůbec jsem nechápala o co jde a nudila jsem se. Nicméně musím uznat, že některé vědecké informace byly zajímavé. Třeba to, jak se zjišťuje, jestli mluvíte pravdu, nebo si váš mozek právě odpověď vymýšlí. 

"Lidi je rozhodně možné nastavit na zabíjení. Od toho jsou výcvikové tábory. Dospělé lze převádět z jednoho mentálního stavu do jiného, dokud nedosáhnou bodu, kdy jsou ochotní provádět věci, jaké by dříve považovali za nevýslovně odporné." - s. 50

A teď už jen v dobrém. Druhá polovina knihy mě donutila změnit názor. Začala jsem Theovi důvěřovat, jelikož jako jediný něco dělal a někam se dostával. Byla jsem překvapená kam až byl schopný zajít, aby pachatele dopadl. Trochu jsem litovala jeho přítelkyni. Nicméně se mu to vyplatilo. Neříkám, že souhlasím s tím, co udělal. To vůbec ne. Navíc si nedokážu představit, jak hrozné to muselo být. Určitě bych tuto knihu nechtěla vidět zfilmovanou. Posledních několik kapitol bylo opravdu napínavých a akčních. Závěr mi dal najevo, že bude pokračování, ve kterém se (opět) nestane nic hezkého. 

Sečteno a podtrženo, podobný thriller jsem nečetla. Příběh má jedinečného vyšetřovatele, který ani není detektiv. V příběhu se objevuje dost biologie, ale milovníci tohoto předmětu to ocení. Doporučuji si přečíst předchozí díly, abyste nebyli tak mimo jako já. 

Za knihu moc děkuju Radkovi a Knižnímu klubu, kde si můžete knihu zakoupit. 

Andrew Mayne, hvězda televizního pořadu Otázky a odpovědi: Nevěřte Andrewu Mayneovi, je salonní kouzelník, autor knih o iluzionismu a romanopisec, který se na britském Amazonu dostal v roce 2012 mezi pětici nejprodávanějších nezávislých autorů a jenž byl za román Name of the Devil nominován na ocenění Thriller Award 2016. 

Teorie vraždy je doposud třetí knihou ze série s profesorem Theo Crayem. Oba předchozí tituly, Šelmu a Hračkáře, vydal česky také Kalibr.