V poslední době jsem četla knihy s vážnějšími tématy a Záblesk života není výjimkou. Tématem je otázka potratu. Kdy a jestli vůbec je potrat v pořádku. 

"Centrum bylo jako klidné oko uprostřed bouře ideologií. Bylo sluncem vesmíru pro ženy, kterým docházel čas a možnosti a které potřebovaly maják, jenž by je vedl na cestě." - s. 10

Příběh začíná v 5 hodin odpoledne a je situovaný v Centru, ve kterém se provádí (nejen) potraty. Sledujeme příběh několika postav, které jsou vyprávěny er-formou. Jednou z nich je střelec, 40 letý muž, který je proti potratům. V Centru je z osobního důvodu a hodlá se pomstít všem zastáncům potratů. Venku se nachází detektiv, který se střelcem vyjednává a přesvědčuje ho, aby se vzdal. V Centru se dále nachází majitelka kliniky, která je už bohužel mrtvá. Lékař, který je postřelený, ale bojuje. Těhotná zdravotní sestra, která se spoléhá na to, že ji střelec ušetří, a pomáhá raněným. Protipotratová aktivistka, která si přišla pro informace, které by mohla použít proti lidem pracujícím na klinice. Žena, která právě potratila. Dívka, která si přišla pro antikoncepci. Starší žena, která má zdravotní problém a žena, která přišla s mladou dívku. Všichni tito lidé přišli na kliniku z různých důvodů a všichni jsou v ohrožení života. 

"Bez ohledu na to, kolikrát někoho necháte jít, nestává se to o nic lehčí." 

Forma vyprávění je retrospektivní, tudíž se v ději vracíme vždy o hodinu zpět a dozvídáme se, co se přesně dotyčným postavám stalo a co je dovedlo k tomu, aby vyhledali pomoc v Centru. Sledujeme jejich myšlenkové postupy, jejich záměry (ať už špatné nebo správné) a jejich volby. Kniha je především zaměřena na psychologii postav. Každá postava je úplně jiná, vyrostla v jiném prostředí a na stejný problém nahlíží rozdílně. Každý z nich by se v jedné určité situaci zachoval jinak. Jeden by se obětoval pro druhé, druhý by raději zachránil sám sebe. My čtenáři máme možnost postavy soudit, ale kdo jsme, abychom to dělali?

"Není hrdina, není zloduch, není pro-life aktivista, není potratový doktor, není polda, není zabiják. Všichni se pomaličku topíme pod přívalem našich názorů a nevnímáme, že pokaždé, když otevřeme pusu, trochu té vody polkneme."

Retrospektivní styl vyprávění mi moc nevyhovoval, jelikož mě tolik nepoháněla touha číst dál, jelikož už na začátku zhruba vím, jak vše dopadlo. Ale po listování knihou jsem se dozvěděla, že v závěru se nachází jedna kapitola, která se odehrává v 6 hodin odpoledne, tudíž hodinu po tom, co se odehrála kapitola první. To mě nakoplo, jelikož jsem zjistila, že se konec příběhu může lišit. A taky že ano. Pozornější a přemýšlivý čtenář už určitě začne tušit něco na začátku, ale mně to jaksi uteklo, takže mě závěr překvapil, i když ne úplně šokoval. 

"Když se pár rozhodne pustit do aktivity, která může potenciálně vést ke vzniku nového života, měli by tito dva lidé být také připravení přijmout, že to může změnit i jejich život."

Musím se přiznat, že poznámky autorů většinou nečtu. Jen v případě, že mě někdo upozorní, že bych si je měla přečíst. Nyní jsem tak nějak vycítila, že bych tak měla učinit. Autorka nám sděluje, jakými příběhy se inspirovala, jaký názor má na problematiku ona a přidává informace ze současnosti. Určitě si poznámku nezapomeňte přečíst. 

"Mnohem později v kariéře se dověděl, že 97 procent lékařů se setkalo s pacientkou, která žádala ukončení těhotenství, ale pouhých 14 procent těchto doktorů samo potrat provedlo. I když byl ten rozdíl příliš veliký, potraty se tím nezastavily. Jen se začaly provádět nebezpečně."