14. února 2017


"Vzpomínka na únos, který změnil vše."




Originální název: A House in the Sky (2013)

Autor: Amanda Lindhout, Sara Corbett
Žánr: Literatura naučná, Autobiografický román
Série: Samostatná kniha
Vydáno: 2015, Jota
Počet stran: 424
Překlad: Eva Brožová
Vazba knihy: vázaná s přebalem



Příběh Amandy Lindhoutové začíná jako úžasný cestopis inspirovaný magazínem National Geographic. Malá Amanda celé dětství vybírá z popelnic zálohované láhve, aby si mohla v charitativním obchodě koupit stará čísla časopisu, díky jehož reportážím uniká z neutěšených domácích poměrů do neznámého, vzrušujícího světa. Po střední škole začne pracovat jako servírka a veškeré našetřené peníze investuje do cestování.
To je její školou života – zvědavost ji zavede na nejkrásnější a nejodlehlejší místa planety a touha stát se novinářkou na volné noze do nebezpečných zemí jako je Afghánistán či Irák, a nakonec také do Somálska. Lindhoutová ví, že Somálsko je nejnebezpečnější země světa, přesto přemluví svého bývalého přítele, nezávislého australského fotožurnalistu Nigela Brennana, aby se tam s ní vydal. Do té doby spolu bez sebemenších problémů procestovali tolik neznámých míst, že možnost skutečného ohrožení je pro ně abstraktním pojmem. Druhý den pobytu v Somálsku jsou však uneseni ozbrojenými extremisty, kteří za ně požadují výkupné ve výši tří milionů amerických dolarů…






Amanda Lindhout
Amanda Lindhoutová je kanadská humanitární pracovnice a žurnalistka. Narodila se v roce 1981 v kanadské provincii Alberta a už od dětství toužila cestovat. Zpočátku si na své toulky po světě vydělávala jako servírka, později jako žurnalistka na volné noze.
Touha po neotřelých zážitcích ji hnala na odlehlá místa a do nebezpečných válečných zón. V roce 2008 byla spolu se svým bývalým přítelem unesena v jižním Somálsku islamistickými radikály. V zajetí strávila patnáct měsíců a po svém propuštění se začala věnovat humanitární práci.
V roce 2010 založila na podporu vzdělání somálských žen neziskovou organizaci Global Enrichment Foundation. O rok později, kdy východní Afriku postihlo velké sucho, uvedla do pohybu humanitární program Konvoj naděje a v srpnu 2011 se poprvé po svém propuštění vrátila do Somálska s potravinovou pomocí pro 14 tisíc obyvatel jihosomálského města Dobley. Její projekt Konvoj naděje pokračoval a odhaduje se, že během sucha pomohl více než 300 tisícům hladovějících lidí.
Sara Corbett
Sara Corbettová je americká novinářka, která dlouhodobě spolupracuje zejména s The New York Times Magazine. S Amandou Lindhoutovou se seznámila jen pár měsíců po Amandině propuštění ze somálského zajetí a spolupracovala při psaní její knihy. Corbettová žije v Portlandu, kde založila neziskové centrum pro děti The Telling Room.



Ve dveřích se něco pohnulo. Ranní slunce dopadající na okno v recepci vytvořilo na podlaze mého jinak temného pokoje světlý obdélník světla. Uprostřed byl hnědý ptáček, něco jako vrabec, poskakoval po špinavé zemi sem a tam, nakláněl hlavu na stranu a kloval do betonu. Pak zvedl hlavu, jako by si prohlížel místnost a mě. Vzápětí se vznesl do vzduchu, zamával křídly a byl pryč – prolétl dveřmi do recepce a zamířil ven k nebi.
                Už skoro rok jsem žádného ptáka neviděla. Vždycky jsem věřila na znamení – na amulety a talismany, na posly a anděly – a ted, když na tom nejvíc záleželo, se objevilo.



Knihu jsem měla už nějakou dobu v „to-read“ listu a konečně na ni přišla řada. Zavítala jsem do místní knihovny a tam si ji půjčila. Na obálce je holá šedá zed s otevřeným oknem, za kterým jsou vidět létající ptáci. Řekla bych, že to bude symbol naděje a svobody, stejně jako byl vrabec nadějí Amandy v ukázce, kterou jsem si pro vás vybrala.
Znáte ten divný pocit, když třeba čtete knihu nebo vidíte film a zjistíte, že se to doopravdy stalo? Po přinesení si knihy domů jsem se podívala na databáze knih a zjistila jsem, že je to autobiografický román. Tenhle žánr jsem nikdy nečetla a ani mě to nelákalo. Říkala jsem si, proč jsem si tedy knihu chtěla přečíst? Ani k cestován nemám blízko. Ale přeci jen jsem knihu otevřela a začala číst.
Po pár přečtených stránkách, kde Amanda kupovala cestovatelské časopisy a pracovala jako servírka, aby si na cestování vydělala, jsem toho celkem zalitovala. Přiznávám, že jsem asi měla menší čtecí krizi, ale možná to také bylo výběrem knih. Moc se mi dál číst nechtělo, ale byla jsem zvědavá, co se stane dál. Amanda jezdila po světě, poznávala nové lidi, chtěla se stát fotografkou a žurnalistkou na volné noze. Vydala pár článků, ale moc se jí nedařilo.
Nakonec se rozhodla, že se chce podívat do Somálska. Jel s ní bývalý přítel, což ji docela překvapilo. A tam se to stalo. Po nepatrné době, kdy v Somálsku byli, je přepadli cestou v autě a unesli. Dál vám nebudu prozrazovat, co se v průběhu zajetí dělo, ale řeknu vám k tomu své pocity.
Ještě snad nikdy jsem se tolik do příběhu neponořila a neprožívala ho spolu s hlavními postavami – tentokrát opravdovými žijícími lidmi. Amanda detailně popisovala probíhající dny, jak se k nim únosci chovali, jaký měla vztah s Nigelem a jak se jí stýskalo po domově. Každou další přečtenou stránkou jsem byla napnutá víc a říkala jsem si „sakra, tak už něco udělejte!“ Při rozhovoru Amandy s maminkou jsem to napětí už nevydržela a rozbrečela se. Naprosto jsem s nimi soucítila a nedokázala jsem si představit, co bych dělala, kdybych byla v její kůži.
Tímto bych chtěla Amandě Lindhoutové vznést svůj obrovský dík za to, že svůj srdcervoucí životní příběh ukázala nám všem, celému světu. A také velikou poklonu za to, že to všechno vydržela. Za to, že se nezhroutila, i když už k tomu nebylo daleko. Pro mě je to ta nejstatečnější žena, jakou „znám“.
Přečtením tohoto románu jsem získala nový pohled na svět. Všechny starosti, které denně řeším a stresuji se kvůli nim, jsou opravdové maličkosti a zbytečnosti. A jsem opravdu ráda za to, co mám. Jsem ráda, že mám milující rodinu, přítele a kamarádky, na které se mohu obrátit. Na to, že jsem naživu a zdravá.

Hodnocení: 4/5

Není to pět hvězdiček, protože mě zezačátku kniha moc nebavila. Ale určitě vám ji doporučuji!!!!

Četl jste někdo knihu? Nalákala jsem vás?






úterý, února 14, 2017
komentáře: bez komentáře
štítky , , ,
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This


0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)