Jay Kristoff | Nikdynoc
NIKDY NEUSTUPUJ.
NIKDY SE NEBOJ.
NIKDY NEZAPOMEŇ.
"Stránky, které třímáte v rukou, vyprávějí o dívce, která v oboru vraždění dosáhla virtuózních schopností. Dívce nazývané Bledá dcera. Nebo Králotvůrkyně. Nebo Vrána. O vražedkyni všech vražedkyň, jež by doopravdy dokázala spočítat jen bohyně nebo já."
Toto je popis, který naprosto vystihuje knihu, která je o vraždění, intrikách, přátelství, pomstě, podrazech, štěstí a smůle.
"Když je všechno krev, je krev všechno."
Příběh se odehrává v Itrejské republice, kde žije Mia (hlavní postava) se
svými rodiči a mladším bratrem. Její otec se pokusil o převrat, který skončil
jeho vraždou, zajetím matky se synem a útěkem malé holky. Tato malá holka málem
přišla o život. Ale bylo tam něco (nebo někdo), co jí zachránilo život. Stín v
podobě kocoura, který dívce pil strach a od té doby se už nikdy nebála a dala
mu jméno pan Laskavý.
Ujal se jí starý Mercurio a zasvětil ji svému učení. V deseti letech se
dívka rozhodla oddat svůj život pomstě lidem, kteří měli na rukou krev jejího
otce. Vztah Mii a Mercuria mi trochu připomněl Aryu a Syria z Hry o
trůny.
V první kapitole knihy se seznamujeme s Miiným poprvé - s její první
vraždou a s jejím prvním setkáním s pohlavním stykem. Náhled máme na dvě
skutečnosti, které jsou popsány dost podobně, a já jsem byla docela zmatená,
jelikož jsem nevěděla, jestli se odehrávají ve stejný čas, nebo je jedna z
minulosti, nebo je to jen představa a skutečnost.
"Pokoušela se nesmát, pokoušela se myslet na něco jiného než na svou touhu ho zabít, ošukat, obojí najednou, ležet s ním a mít ho v sobě, zatímco by se bodali, kousali a krváceli do písku až do úplného konce."
Mia splní vše, aby se mohla dát do učení na tu nejlepší vražedkyni. Po cestě, na kterou se vydává, potká Trica, s nímž vede zajímavé a vtipné dialogy. Společně se dávají na učení, říká se jim akolyté a chtějí se stát Čepelemi, kteří by mohli vraždit. Ti méně úspěšní se stanou pouze Rukami, kteří jsou takoví jejich pomocníci. V takovém učení nesmí chybět ani učitelé, kterým se říká shahiid. Každý vyučuje jednu dovednost a pro akolyty si připraví úkol, který musí splnit, aby se mohli stát Čepelemi. Vyhrává však pouze jeden v každé dovednosti, a tak se těmi nejlepšími můžou stát jen čtyři. V této situaci je těžké najít si kamarády, nebo alespoň spojence.
"Na konci roku bude ten akolyta, který získá nejvíc bodů, vyhlášen nejlepším v této síni. Každý shahiid má takovou soutěž - písně, masky a pravdy. Když student nemá potíže v ostatních oborech a je nejlepší v některé síni, tak má v podstatě jisté, že dokončí studium v Rudé církvi jako plnoprávná Čepel."
Musím říct, že sexuálních scén je v knize více a jsou popsány docela do detailů. Podrobnosti mají i vraždící scény plné krve. Proto nerozumím tomu, proč je kniha řazena mezi Young Adult. Neříkám, že by ji měli číst čtenáři od 18 let, ale rozhodně není pro 13 leté. I když v téhle době toho mladší dospělí ví možná více než já. Rozhodně jim bude bližší i jazyk, který je v knize postavami hojně užíván a tím jsou vulgarismy. Já osobně sprostě nemluvím a nelíbí se mi, když se tak někdo vyjadřuje. Ještě více se mi to nehodí k mladým dívkám. Nicméně musím přiznat, že v této knize jsou vulgarismy na místě. Nicméně, někdy mi to přišlo trochu moc.
Dalším mým problémem byly poznámky pod čarou. Jsem zvyklá v některých knihách občas zalistovat dozadu, kde se nachází slovník nebo něco podobného. Ale skoro na každé druhé stránce hledat hvězdičku, číst si poznámky, které jsou někdy delší než samotný text příběhu, potom opět hledat hvězdičku a vracet se, mě opravdu otravovalo. Některé poznámky byly vtipné, ale bez většiny z nich bych se obešla. A tohle mi možná vadilo ještě více než sprostá slova (a to už je co říct).
"Ty a já jsme vrazi. Jednou vrazi, vždycky vrazi. A každá smrt, kterou přineseme, je modlitbou. Obětinou naší Paní požehnané vraždy. Smrt jako milosrdenství. Smrt jako varování. Smrt jako konec samotný. Tyhle všechny musíme znát a dávat je světu. Vlk nelituje jehně. Bouřka neprosí o odpuštění za ty, které utopila."
A teď se přesuneme k tomu, co se mi líbilo a to byl autorův jazyk. Je pravda, že mi trvalo nějakých 150 stran (možná víc) než jsem se do příběhu dostala a než jsem si na styl psaní zvykla. Ale jakmile se tak stalo, četla jsem a četla. Nejvíce mě na tom bavily ty dialogy. Dalším plusem byla psychologie postav. Trochu mi to (zase) připomnělo Hru o trůny. Ani v tomto případě si totiž nemůžete oblíbit nějakou postavu. Vy si totiž vyhlédnete svého favorita, a později zjistíte, že je úplně někým jiným nebo se s ním něco stane a vy jste šokovaní, protože tohle jste nečekali, i když jste měli, jelikož je to příběh o vrazích a pomstě. Doufám, že jsem nic nevyspoilerovala, ale neuváděla jsem jména, tak snad jsem neřekla příliš.
"Když nemůžeš ublížit těm, kteří ublížili tobě, stačí někdy ublížit někomu jinému."
Musím se vám přiznat, že z této knihy nejsem tolik odvařená jako ostatní. Nicméně je to rozhodně jedna z těch lepších a možná se objeví mezi nejlepšími knihami, které jsem letos četla. Těším se na pokračování a jsem zvědavá, co nám přinese.
"Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás."
Existují dvě (možná i víc, co já vím) obálky této knihy. Nejprve se mi více líbila ta s dívkou, ale po dočtení této knihy jsem se zamilovala do té s havranem a všemi těmi detaily (škraboška, dýka, lektvar, klíč, sud, provaz a nesmí chybět ani pan Laskavý). Po dočtení vám všechny tyto prvky začnou dávat smysl a vám dojde, jak geniální to je.
Na začátku knihy najdete dvě krásné mapy, které jsem však skoro nepoužívala. Dále je zde taková předmluva, kde k nám, čtenářům, promlouvá vypravěč a vypráví nám o hlavní postavě příběhu, který se chystáme číst. Kniha se dělí na tři části: Kniha první - Když je všechno krvavé (9 kapitol). Kniha druhá - Železo nebo sklo (18 kapitol). Kniha třetí - Černá se zbarví krví (9 kapitol). Epilog, doslov, další mapu a poděkování.
"Čím jasnější světlo, tím tmavší stín."
Jay Kristoff je Australan, New York Times bestseller autor žánru fantasy a sci-fi. Momentálně žije v Melbournu. Je autorem The Lotus War, japonské Steampunk série. První kniha druhá série, The Illuminae Files, vyšla v roce 2015 a napsal ji spolu s Amie Kaufman. Jeho druhá sólová série, epická fantasy pro dospělé, nazvaná Nevernight Chronicle, vyšla v originále v roce 2016. Kristoffovy práce se zabývají tématy rodinných vazeb, přátelství, lásky, ztráty a zrady. Jeho beletrie naznačuje, že "vítězství bez oběti nemá smysl." A asi ta nejdůležitější informace: JAY KRISTOFF BUDE NA HUMBOOKFESTU 2019!!!
Informace o knize:
Série: Nikdynoc (1.)
Orig. název: Nevernight (2016)
Žánr: Literatura světová, Fantasy
Vydáno: 2019, CooBoo
Počet stran: 448tran
Čteno: 13 - 21. dubna 2019
Hodnocení: 4 hvězdičky
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si
můžete koupit TU!
6 komentářů
Kdyby to nebyla série a YA, možná bych měla větší chuť se do toho pustit. Takhle jsem taková zdrženlivá. :)
OdpovědětVymazatOna to není typická YA, zkus to :)
Vymazatzatim to nechavam ulezet a uvidim :-) ted jsem docetla Obsidio a zjitila jsem, ze oba autori chystaji dalsi sci-fi, tak snad dojde i k nam :-)
OdpovědětVymazatTak to ani nevím. Ale já tuhle sérii nečetla :)
VymazatNa Nikdynoc jsem se chystala už roky v angličtině, a díky bohu, že jsem do toho nešla! Už to v té češtině mi dalo zabrat, na můj vkus jsem knihu četla docela dlouho, ale hodně, hodně moc se mi to líbilo. :D
OdpovědětVymazatAsi budu patřit do té druhé skupiny, které z knihy je opravdu nadšená! Líbil se mi autorův svět, jeho styl psaní, poznámky pod čarou, i dokonce ty části minulost/přítomnost. Tohle bych určitě několik let zpátky v angličtině nedala. :D
Naprosto souhlasím s tím, že to není ya. Sám autor to tak neoznačuje, tam proč bychom to tak měli označovat? Je to syrové, nemazlí se tam s ničím, mám opravdu zajímavý slovník na nadávky i na to, že postavy nejsou hezké, ani pan Laskavý není podle jeho slov nijak krásný kocourek. :D
Věděla jsem, že Nikdynoc bude pecková, ale až takhle moc, to jsem tedy nečekala, jako fakt jsem si z toho sedla na zadek. :D Na dvojku se neskutečně moc těším, protože z vyprávění jsem se dozvěděla, že tam má být Mia jako gladiátorka, či co. :D Takže doufám, že se na překladu maká, a že se ho dočkáme ještě letos! :D
A btw, za mě jsou stejně lepší ty US obálky s Miou. :D
Mě to prostě dostalo, nemůžu si pomoct :D Ale chápu, že každý z Nikdynoci není tak "odvařený", jak píšeš. Není to kniha pro každého.
OdpovědětVymazatJinak z obálek se mi líbí moc obě verze, ale ta naše je mnohem propracovanější z hlediska souvislosti s dějem.
Marky (Books are my life...)
Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)