Mlčící fontány byla má první kniha od Ruty Sepetys. Sice už nějaký ten pátek doma mám Sůl moře, ale ještě na ni nedošlo. Důvodem je možná to, že historické romány nejsou úplně šálkem mého čaje, jelikož historie/dějepis nikdy nepatřil mezi mé oblíbené předměty. Nicméně na vysoké škole, kde jsme celkem do detailů probírali historii Anglie a Ameriky, mě to začalo zajímat. Proto jsem si řekla, že vystoupím ze své komfortní zóny a přečtu si historický román, který bude určitě stát zato. 

Občas jsem při čtení zapomínala, že je příběh inspirován skutečnosti. Ponořila jsem se do děje a bylo těžké přestat číst a knihu odložit. Zprvu mi dělalo potíže orientovat se v postavách, ale zorientovala jsem se a dost z nich jsem si i oblíbila. Asi nejvíce ze všech mě bavil Daniel a jeho láska a vášeň k fotografování. Zajímavá mi přišla i Puri, se kterou jsem sdílela lásku k dětem a smysl pro spravedlnost. Imponovala mi její zvědavost a odhodlanost. Bavila mě Rafova energie a radost ze života, i když v minulosti zažil příšerné věci. A nakonec jsem si oblíbila i Fugu a jeho zanícenost, odhodlanost a tvrdohlavost. Každá postava měla své kouzlo a mně přišlo, že je doopravdy znám a prožívám s nimi jejich příběh.