Jak už jsem řekla, některé povídky byly povedenější než jiné. Všimla jsem si, že někteří autoři psali z pohledu opačného pohlaví, což nebyla vždy správná volba. Mě nejvíce zasáhla povídka od Aleše Novotného s názvem Od mámy z lásky, která ve mně vyvolala krásné pocity a dokonce mě i dojala k slzám. V těsném závěsu byly povídky od Alžběty Bílkové a Katky Šardické. Obě jsou mé oblíbené autorky a opět mě nezklamaly. Líbí se mi jejich styl psaní, Katčina atmosféra a Bětčin smysl pro tragično. Také jsem ocenila, že tu byl prostor pro začínající spisovatele.