Recenze: Obraz Doriana Graye, Cantervillské strašidlo
Román Obraz Doriana Graye řeší některé mravní otázky společenských vztahů na sklonku minulého století v Anglii. Mladý boháč a zhýralec, zjišťuje stopy vlastního nezřízeného života na tváři svého portrétu, zatímco jeho zevnějšek zůstává ušetřen jakýchkoliv změn. Až do tragického rozuzlení příběhu podléhá čtenář vybroušenému dialogu, sleduje autorovy duchaplné sentence a kritiku společenského šosáctví a cynismu.
Strašidlo cantervillské - Hylo-idealistická romance
Těžký osud poctivého anglického strašidla, které musí sdílet
svůj zámek s hlučnou americkou rodinkou, vylíčený s vtipem i nostalgii -
humorně tajuplný příběh, jedna z prvních prací známého anglického dramatika,
vysmívající se anglickým snobům i americkým zbohatlíkům.
Anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. K nejslavnějším dílům tohoto autora patří jeho román Obraz Doriana Graye, drama Salome a dvě konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa a Ideální manžel. Salome se stala tak úspěšnou, že se stala předlohou pro stejnojmennou operu R. Strausse. Wilde psal také (mnohdy až andersenovsky laděné) pohádky. Za zmínku stojí i Wildeova báseň Balada o žaláři v Readingu, která vypovídá o vězení, kam byl Wilde odsouzen za své poklesky proti tehdejším mravům. Oscar Wilde se po návratu z vězení potuloval po Evropě, převážně pobýval ve Francii. Zemřel 30. listopadu 1900 v bídě s podlomeným zdravím ve věku pouhých 46 let v Paříži.
Tuto knihu s nádhernou obálkou jsem objevila v Levných knihách a koupila si ji. Kamarádka ji mám v seznamu maturitních děl a vyprávěla mi o ní. Příběh o Dorianu Grayovi je známý, ale já si ho chtěla přečíst a udělat si o něm obrázek sama.
Jsem velice ráda, že jsem tak udělala. Příběh se četl úplně
sám, děj svižně plynul. Rychle jsem si zvykla na Wildeův styl psaní.
Nesčetněkrát jsem se při čtení zamýšlela spolu s Dorianem nad otázkami,
které zrovna probíral. Například o mládí, kráse, manželství a podobně.
„Milý hochu, žádná žena není geniální. Ženy
jsou pohlaví ozdobné. Nikdy nemají co říct, ale říkají to roztomile. Ženy
představují vítězství hmoty nad duchem, zrovna tak jako muži představují
vítězství ducha nad morálkou.“
S tímto názorem zcela nesouhlasím. Bohužel si toto
myslí většina mužů i v této době. Ano, my ženy jsme ozdobné pohlaví. Ale
máme také mozek a své názory. Nejsme tu jen proto, abychom vypadaly dobře.
Dobře může vypadat i socha. Jsme živé bytosti.
„Být dobrý znamená být
v souladu sám se sebou.“
S tím souhlasím. Kdo má právo určovat co je dobré a co
špatné? Jen my sami. My sami si určujeme své morální já. Určujeme si hranice,
za které bychom nešli, a tudíž je to pro nás špatné. Ale někdo jiný může mít ty
hranice postavené dál a to, co je pro nás označováno jako špatné, pro něj může
být dobré. Proto bychom ostatní neměli soudit podle sebe. Měli bychom se snažit
pochopit, proč danou věc udělali.
„Minulost je vždycky
možno sprovodit ze světa. Tím, že jí litujeme, že ji prostě popřeme, nebo že ji
zapomeneme. Ale budoucnost je nevyhnutelná.“
Postava malíře Basila Harwarda se mi líbila. Basil je introvert
jako vyšitý. Kdybyste ho chtěli vidět, museli byste přijít k němu domů a
našli byste ho u malířského podstavce se štětcem v ruce. Moc toho
nenamluvil. Soustředil se na svou tvorbu a Dorianem byl okouzlen. Byl jím
víceméně posedlý. Neustále ho chtěl malovat a zdokonalovat. Jenže Doriana to
zanedlouho přešlo a není se čemu divit. Kdo by chtěl stát hodiny bez hnutí v naprostém
tichu? Jenže to Basila ranilo. Ztratil dokonce i svého jediného přítele – lorda
Henryho Wottona.
Lord Wotton se spřátelil s Dorianem. Potkali se právě u
malíře v domě, když stál Dorian modelem. Henry popletl Dorianovi hlavu. Z tichého
mladíka se stal povrchní muž, kterému šlo o jeho krásu a slávu. Basil dokončil
Dorianův obraz a Dorian vyslovil své osudové přání, které ho nakonec stálo
život. Určitě ten příběh všichni znáte. Udivilo mě, jak rychle se člověk dokáže
změnit. Je to až neuvěřitelné.
Cantervillské strašidlo jsem viděla jako divadelní hru v divadle
v Mladé Boleslavi. Bylo to takové oddechové a jednoduché čtení, u kterého
jsem se dokonce i zasmála.
V knize se občas objevily gramatické chyby a překlepy,
což mě trošku štvalo. Jsem na tohle strašný hnidopich. Jsem ale ráda, že jsem
si tuto klasiku přečetla a určitě všem vřele doporučuji.
Mé hodnocení: 4,5
hvězdiček
Autor: Oscar Wilde
Originální název: The Canterville Ghost, The Picture of
Dorian Gray (1952)
Žánr: Literatura světová, Romány
Vydáno: 2016, Fortuna Libri (ČR)
Počet stran: 384
Překlad: J. Z. Novák
Autor obálky: Daniela Antalovská
Vazba knihy: vázaná
Zdroj Databazeknih.cz
2 komentářů
Obraz jsem četla kdysi dávno k maturitě, budu si muset dát nějaký re-reading, abych si ho trochu osvěžila :)
OdpovědětVymazatJinak máš nový formát recenzí, že? Moc hezké.
Já ho k maturitě nemám, ale jsem ráda, že jsem si ho přečetla :)
VymazatDěkuji :)
Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)