Recenze: Francouzská jízda
Anotace
Konečně bude zachráněna! Ivaně se splnil sen – nejenže se dostala na Filozofickou fakultu a studuje divadelní vědu, ale jede na jazykový kurz do Francie. Do sladké Francie, na Západ, za hranice, které si myslela, že nikdy nepřekročí. Vyráží do Paříže, potkává mnoho nových lidí, seznamuje se s cizinci a stopem jede do Toulonu. Je to životní zkušenost, která ji změní, i když úplně jinak, než si myslela. Protože žádná cesta není taková, jakou si ji představujeme…
Niterná zpověď dospívající dívky, která hledá samu sebe, a současně čtivý roadtrip o cestování po Francii.
Musím se Vám přiznat, že teď tak přemýšlím, proč jsem si knihu vůbec koupila a přečetla. Mám takový dojem, že autorka, tedy Ivana Peroutková, měla být na Humbooku, ale nejsem si tím jistá. Nicméně jsem tak učinila a můžu s čistým svědomím říct, že mi tato kniha vůbec nic nedala. Po pravdě řečeno si už ani moc nepamatuji o čem byla.
Vezmeme to hezky od začátku. Kniha mě na první pohled zaujala svou obálkou. Krásná světle modrá, zajímavý kabát a jednoduše zvolené písmo, které se tam prostě hodí. Dále jsem si přečetla anotaci. Studentka divadla a milovnice Paříže. Knihu na podobné téma jsem ještě nečetla a dost mě zaujala. Řekla jsem si proč ne?
A proč ne? Dle mého názoru nelze tuto knihu řadit do prózy. Ale není to ani poezie. Spíše něco mezi tím. V příběhu chybí nějaká zápletka. Paní učitelka českého jazyka na střední škole říkala, že bez zápletky nemůže být vyprávění. Ale čert vezmi zápletku, ale něco, co by ten příběh okořenilo, tam být mohlo. Jenže nebylo.
Autorka se snaží poeticky vyprávět svůj příběh o tom, jak se vydala do Paříže. Souvětí naleznete jen zřídka, většinou se věta skládá ze dvou nebo tří slov. Aby toho nebylo málo, každá věta je na novém řádku. Někomu se tento jednoduchý styl psaní může zamlouvat, ale mě vyloženě nudil a otravoval.
Podívejme se na děj. Hlavní hrdinkou je sama autorka (tak jsem to alespoň pochopila), která se potkává s nějakými lidmi. Většinou jsou to muži a Ivana s nimi (většinou) skončí v posteli. Když se dostane do Paříže, čekala bych popis památek nebo něco podobného. Ale autorka toto město světel akorát haní. Jsem ráda, že jsem Paříž navštívila dřív než jsem četla tuto knihu. Protože po přečtení bych už se tam asi podívat nechtěla.
Nechci tu tady psát samá negativa, tak se podívejme i na něco pozitivního. Jak už jsem zmínila, líbí se mi obálka. A také ilustrace, které se občas nacházejí v knize. Ty jsou opravdu povedené. To je ovšem vše, co můžu přidat do plusové kategorie této knihy.
Četla jsem na ni už dříve recenze a většina z nich byly velmi pozitivní, takže je možné, že se Vám kniha bude líbit. Nemusíte dávat na můj názor. Ale já už jsem knihu poslala dál na Radši srazu.
Informace o autorce
Ivana Peroutková se narodila v roce 1960. V letech 1978 – 1982 vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor divadelní a filmová věda. Po škole publikovala divadelní recenze, krátce pracovala v Čs. televizi a pak jako redaktorka nakladatelství Panorama, odkud odešla na mateřskou dovolenou. V roce 1992 jí vyšla prvotina Na vahách života (Road), následovaly převyprávěné Staré pověsti české (ABR) a v roce 2000 novela Dům s vůní zmoklé psí srsti (Artur). V dalších letech napsala několik dětských knížek: Anička a její kamarádky, Anička ve městě... Živí se psaním a překládáním. Žije v Praze. Má dceru a dva syny.
Informace o knize
Žánr: Česká literatura, Young Adult
Vydáno: 2017, CooBoo
Počet stran: 192
Vazba knihy: vázaná
Četli jste knihu? Líbila se vám?
0 komentářů
Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)