Weekly summary #38
Týden uběhl jako voda a je tu zase neděle. Ve škole už jsou zkoušky v plném proudu, strašně rychle to uteklo. Ve čtvrtek jsem zvládla zápočet z anglické fonetiky a další čtvrtek jdu z toho samého na ústní zkoušku. Nic jiného mě naštěstí příští týden ve škole nečeká.
Po delší době jsem se včera viděla se svou nejlepší kamarádkou. Strávily jsme spolu celý den. Koukaly jsme se na film, povídaly si, daly si jídlo v indické restauraci a koukaly na epizody z Upířích deníků, u kterých jsme se rozplývaly nad Damonem. Večer jsme pak jely na oslavu naší společné kamarádky, kde jsme se také viděly i se spolužačkami ze střední školy.
Konečně začala 5. řada mého oblíbeného seriálu The 100. Viděla jsem zatím jen první díl a musím říct, že se od předchozích sérií liší. Hlavní postavy zestárly, možná i zmoudřely. Jejich vztahy se vyvinuly - z přátelství se stala láska, z lásky se stala nenávist. Dle mého je až moc pozornosti upoutáváno na Clark. Dříve jsem ji měla ráda, ale už mě nějak přestala bavit. Zato Octavie, to bude asi pěkně drsná vladařka. Jsem zvědavá, co nám tato nová série přinese.
S kamarádkou jsme se včera koukaly na animovaný film Happy Feet. Je to moc hezký a poučný příběh pro děti. Tím ale nechci říct, že by si ho neužili dospělí, to vůbec ne. My s kamarádkou nepohrdneme animáky nikdy. Příběh byl docela smutný, hlavního hrdiny mi bylo líto, ale nakonec vše dobře dopadlo :)
Před chvílí jsem s přítelem koukala na český film Bajkeři. Abych pravdu řekla, české filmy nemám zrovna v lásce, ale tenhle se mi docela líbil. Oba nás překvapilo hodnocení na ČSFD: 45% Tak hrozný určitě není. Je dosti předvídatelný a končí takovým typickým americkým happyendem, ale najdou se i dobré stránky filmu. Třeba to, jak humorně a trefně zachytili dnešní mládež (do které také patřím). Upřímně jsem se za nás docela styděla. Dalším plusem je určitě humor, nasmála jsem se docela dost. Určitě od příběhu nečekejte nějakou hlubokou myšlenku, ale jako rodinný film je super.
No a od té doby se mořím s povinnou četbou do školy, což jsou Povídky malostranské od Jana Nerudy. Mé první setkání s autorem je jedno velké zklamání. S první povídkou, která má okolo 100 stran jsem se prděla skoro tři dny. Nesedl mi jazyk, jakým je kniha psána. Ztrácela jsem se v postavách, nevyznala jsem se v přeskakování mezi scénami a už vůbec jsem nepochopila o čem povídka Týden v tichém domě byla. Další povídky nejsou tak hrozné, ale stejně mě nebaví. Už abych měla čtení za sebou. Alespoň už teď vím, že od autora už nic číst nebudu.
147/319
Jaký byl váš týden?
Jakou knihu zrovna čtete?
6 komentářů
The 100 jsem skoncila ve ctvrte rade, myslim, ze jsem nevidela posledni dil... tenhle serial me v posledni dobe zacal neskutecne stvat, takze momentalne ani nechci pokracovat...
OdpovědětVymazatTo chápu, taky mě jednu dobu nebavil, ale už je to lepší :)
VymazatGratuluji k úspěšné zkoušce. :) Cinder si chci přečíst už strašně dlouho, ale pořád na to ne a ne vyzbýt čas. :D A Povídky malostranské mám docela ráda. :)
OdpovědětVymazatTaky jsem ji měla už dlouho na TBR listu a jsem ráda, že jsem si ji přečetla :)
VymazatDržím palce s tím Nerudou, ať se tím rychle prokoušeš. Na Měsíční kroniky mě moc a moc lákáš, zdá se, že už to kolem mě četli fakt snad úplně všichni a že se všem tahle série líbí, tak už se musím donutit a jsem zvědavá, zda taky podlehnu :) Měj se moc hezky Kačí :)
OdpovědětVymazatJá podlehla Měsíčním kronikám okamžitě! :)
VymazatDěkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)