Gwendolyn Clare | Inkoust, kov a sklo

by - čtvrtek, dubna 04, 2019


"Politické konflikty popsané v této knize se zakládají na skutečných historických událostech 19. století, ale významně se liší od reálného průběhu sjednocení Itálie. … Veškerá podobnost se skutečností vznikla, protože italská historie je skvělá. Veškeré nepřesnosti vznikly mojí chybou." - Gwendolyn Clare, s. 334



Ink, Iron, and Glass (Ink, Iron, and Glass, #1)Poslední dobou si všímám, že jsou čím dál tím hezčí obálky. Tato kniha je toho zářným příkladem. Z fotky to asi nelze poznat, ale každé jednotlivé slovo má svůj specifický znak. Inskoust je vylitý na celé obálce a vypadá to nádherně; kov má vypadá opravdu jako kov a sklo zase jako sklo. Jsou to nepatrné detaily, kterých si třepa na první pohled ani nevšimnete, ale jsou tam a jsou krásné. Jsem tedy ráda, že se ponechala původní obálka.

Kniha obsahuje věnování, 20 kapitol, epilog, poznámku autorky a poděkování. Poznámky autorů většina čtenářů nečte, ale myslím, že zrovna tahle stojí za přečtení. Ucelí vám chápání celého díla. Ráda bych také zmínila, že u každé kapitoly se nachází citát známých osobností pocházejících z Itálie, což se mně osobně líbí, jelikož mám ráda citáty. A příběh je vyprávěn v er-formě.


"I ta sebehnusnější pravda je pořád lepší než lež." s. 84

Hlavní postavou je Elsa, která pochází z uměle vytvořeného světa a vyrůstá s matkou. Kvůli okolnostem je vhozena do reálného světa, kde je pro ni spoustu věcí velkou neznámou. Ale to by nebyla hlavní hrdinka, aby to vše nezvládla levou zadní. Její matka Jumi v příběhu nehraje příliš velkou roli, ale svým způsobem je důležitá. 
Charles Montaigne vytvořil svět, ve kterém žijí Elsa a Jumi.
Ricciotti Garibaldi je v tomto příběhu padouch, kterého je zapotřebí porazit.
Leo je mechanik, Porzia skriptoložka, Faraz alchymista a dohromady tvoří nerozlučnou partu.  

"Příště se pokusím za dvě minuty vymyslet kreativní řešení a současně ti foukat ego, aby ses necítil ohrožený, když tvoji práci bude dělat holka." s. 132

Na začátku příběhu se nacházíme ve Veldaně, což je světotext, vytvořený Charlesem Montaignem. Vyskytují se tu domy, zemědělství, pitná voda a vše, co je pro život nutné. Občané mají schopnost naučit se jakýkoli jazyk v okamžiku, kdy ho zaslechnou. Nemusejí se zabývat gramatikou, ani se učit slovíčka, což mi přijde strašně super. Vlastně jim nic nechybí, ale něco se začně dít. Else nezbývá nic jiného než tento svět zachránit. K tomu se ale musí vydat do opravdového světa. Myslí si, že vše zvládne sama a ostatních lidí se straní. Zanedlouho však přijde na to, že samotné by jí to trvalo příliš dlouho a času není nazbyt. Proto se skamarádí se svými vrstevníky, kteří se specializují každý na něco jiného a díky kterým může dosáhnout svého. 

Toť k obsahu, více nebudu prozrazovat, abych vám děj nevyspoilovala. Co mi přišlo originální, byl světotext. Stačí vám k tomu speciální kniha a můžete si vytvořit cokoli. Autorka na str. 79 popisuje, jak Elsa vytváří přenosnou dílnu. Musí započítat gravitaci, vzduch, čas. Dále si napsala o nářadí, chemikálie, mechanické součástky a vše si to uspořádala. Navíc se s další takovou knihou dokáže přemisťovat. Nemusí používat žádné dopravní prostředky, stačí jedna jediná kniha. Nebylo by to super? 

Co se týče postav, nedá se říct, že bych si nějakou příliš oblíbila. Elsa mi přišla sympatická a vtipná, kladné postavy jsem měla ráda, záporné ne. Ale nějaký hlubší vztah jsem si k žádné nevytvořila. Abych pravdu řekla, už si ani nevzpomínám, jaké charakterové vlastnosti jednotlivá postava má.  Vím, že mi Porzia občas lezla na nervy, měla jsem smíšené pocity ohledně Lea a Faraz mi přišel takový pohodový kluk. 

Kromě originálního světa kniha neobsahuje nic mimořádného. Na jedné straně stojí parta mladých lidí, která má nějaké schopnosti a na druhé straně stojí padouši, které mají v plánu ovládnout svět a je potřeba jim v tom zabránit. Tohle je takový klasický scénář. Možná by nebylo od věci vymyslet něco nového. Co se týče romantické linky, moc jí tu nebylo, což je pro mě plus.  

"Ve lžích může být leckdy stejné množství pravdy jako ve faktech." s. 201

Gwendolyn Clareová je americká spisovatelka, autorka mnoha povídek, které byly publikovány především ve světově proslulém science fiction magazínu Asimov´s. První díl ze série Inkoust, kov a sklo je její knižní debut.

Orig. Název:                        Ink, Iron and Glass (2018)
Série:                                    Inkoust, kov a sklo (1.)

Žánr:                                    Literatura světová, Fantasy, Young Adult
Vydáno:                               2019, CooBoo
Počet stran:                        304 stran
Překlad:                              Magdaléna Stárková
Čteno:                                 11. - 15. března 2019
Hodnocení:                        3 hvězdičky
Počet chyb:                        13 (překlepy i hrubky)

 

"Myslím, že druhého člověka stejně nikdy úplně nepoznáš. Nikdy nevíš, co se mu honí hlavou." s. 255

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

You May Also Like

3 komentářů

  1. To vis, musi na nas pusobit vizualni strankou, ktera nas sthne. Diky obalce mnohdy koupime naprosto prumerne knihy nebo ty, ktere bychom normalne ani nechteli :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Musím přiznat, že pokud bych tu neměla hromadu nepřečtených knih, hned bych si ji šla koupit. :) Sice tvé hodnocení není až tak kladné, ale ohromně mě zaujala knižní anotace, tak se po ní v budoucnu nejspíš i podívám... A ta obálka je vážně nádherná! <3

    OdpovědětVymazat
  3. Obálka se mi sice moc líbí, ale po tvé recenzi jsem si celkem jistá, že obsah by mě zklamal. Díky za to, že se ho vyvaruju :)
    Marky (Books are my life...)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)