Chelsea Bobulski | Les
V lese platí tři pravidla: Neopouštěj cestu. Nezůstávej po tmě.
Uslyšíš-li volání, jednej.
Všechny milovníky podzimu tato jednoduchá
obálka zaujme a naprosto uchvátí, stejně jako se to stalo mně. Mám ráda to
rčení v jednoduchosti je krása. Nepotřebuji
žádnou složitou grafiku, stačí mi jeden podzimní
list a jsem spokojená. Vynecháme ten detail, že z listu kape krev, což
je důležité pro děj. Ale vlastně to té obálce ještě přidává na atraktivnosti,
takže to zmínit klidně můžu.
Kniha obsahuje 45 krátkých kapitol, což mi nesmírně
vyhovovalo. Příběh se tím stává více napínavější
a rychleji ubíhá. Je psán v ich-formě z pohledu hlavní postavy
– Winter. Není zde žádné věnování, poděkování ani informace o autorce, což mě
docela mrzí.
„…moc dobře vím, jak bude můj život vypadat, až dostuduju: budu
strážcovat od rána do večera. Tyhle poslední dva roky na střední jsou poslední
roky mého života, kdy můžu předstírat, že jsem aspoň trochu normální. A vlastně
to ani nejsou celé dva roky. Jen dvacet měsíců. Už mám jen dvě stě čtyřicet dní
na to okusit život, který je taky o něčem jiném než o údělu a povinnosti a
touze být někým jiným, naprosto kýmkoli, i kdyby na jeden jediný den. A
nehodlám se toho vzdát jen proto, že si nějakej poutník chce hrát na babu.“ –
s. 46
Winter – Strážce
lesa. Odhodlaná, rozumná a upřímná. Tahle holka mi naprosto sedla na svou roli.
Na jednu stranu truchlila pro svého otce, na druhou stranu byla však silná a
odhodlaná dělat svou práci. Věděla, co je jejím údělem a byla s tím
smířená. Se svou matkou měla dobrý vztah, i když se občas neshodly.
V hlavě má vše srovnané.
Joe – člen
Nejstarších. Není obyčejný člověk, někdo jeho lidu říká Nesmrtelní. „Strýček“
Winter.
Meredith –
nejlepší kamarádka Winter. Hodně prostořeká, divoká, bláznivá, přátelská. Správná
nejlepší kamarádka.
Henry – poutník
z 18. století, jehož rodiče jsou kartografové, členové rady. Henry je
slušně vychovaný, pracovitý, mluví spisovně.
Var – vážený,
vysoce postavený Nejstarší, kterého zlákala touha po moci, pokusil se svrhnout
radu a nakonec byl vypovězen.
„…když se kolem prožene člověk na silničním kole, celý se zapotácí. „Co
to prokristapána bylo za obludu?“ … „To je kolo. Nemusíš se bát, neublíží ti.“
… „Tomu se mi nechce moc věřit.“ – s. 89
Nebudu vám lhát, knížku jsem si
chtěla přečíst hlavně kvůli obálce. Anotaci jsem si ani nečetla, stačilo mi
doporučení Míši z radsi_knihu, která ale nakonec dala knize 2/5. Její
hodnocení mě však neodradilo. Lákal mě příběh, ve kterém hraje hlavní roli les
a cestování časem. Velmi jsem si oblíbila trilogii Ohnivák, ve které se cestuje mezi dimenzemi a říkala jsem si, že
tohle by mohlo být podobné.
Naprosto mě uchvátil svět, který
se vlastně ani moc neliší od toho našeho. Winter bydlí v rodinném domě se
svou matkou, chodí do normální školy a má normální kamarády. Tohle je její
normální život. Ten „nenormální“ tráví v kouzelném lese, kde se nacházejí
portály do různých zemí a století. Jejím úkolem je najít poutníka, který se do
lesa zatoulal, zjistit odkud pochází a co nejrychleji ho navrátit do jeho doby.
Nevypadá to vůbec složitě nebo náročně, ale Winter se jako malá musela hodně
učit. Studium vedl její otec, který býval také Strážcem, než sešel
z cesty. Winter se učila bojovat, aby dokázala přeprat silnější poutníky a
učila se jejich historii, aby dokázala například podle oblečení odhadnout,
z jaké doby se do lesa zatoulal. Všechno tohle mi přišlo strašně zajímavé.
„V člověku, který dokáže pokračovat a udělat, co je potřeba, i když už
se zdá, že je všechna naděje ztracená, dřímá tichá síla.“ – s. 141
Hodně se mi líbily vztahy mezi
postavami. Winter z celého srdce milovala své rodiče. Stále truchlila po
otci, se kterým trávila hodně času v lese a vše co umí, se naučila od něj.
Snažila se pomáhat své matce, ale také ji chránila před nepříjemnosti týkající
se lesa. Její matka totiž nebyla Strážkyně, byla obyčejný člověk. Obyčejná
matka, která se bojí o svou dceru. Jejich vztah mi připomínal vztah s mojí
mamkou. I když se na něčem neshodly, pořád se měly rády. Dalším vztahem byla
Winter a Mer, nejlepší kamarádky. Winter nemohla své kamarádce prozradit nic o
svém druhém životě, a tak jí musela lhát a někdy na její život zapomínala, což
ji velmi mrzelo. Mer byla však velmi chápavá a tolerantní, nikdy to neměla Winter
za zlé. Takhle přesně mají vypadat nejlepší kamarádky. A nakonec je tu vztah
Winter a Henryho, který se přitoulal z 18. století. Na začátku se neměli
zrovna v lásce, i když se vlastně vůbec neznali. Postupem času si museli
začít důvěřovat a hledat k sobě cestu. Samozřejmě se do sebe zamilovali,
ale nesměli zapomenout na to, kdo vlastně jsou a hlavně odkud jsou.
Tahle knížka měla snad všechno.
Krásnou obálku, krátké a napínavé kapitoly, sympatické postavy a vztahy mezi
nimi, skvělý a originální svět, nenáviděníhodného padoucha, smysluplnou
zápletku, ne tak úplně štastný konec. Uvítala bych mapu lesa, ale to je už
taková drobnost. Nicméně musím říct, že jsem si čtení tohoto příběhu opravdu
užila a vystřídala jsem všechny různé emoce a nálady. Smála jsem se, bála jsem
se, byla jsem napnutá, něco jsem odhalila, z něčeho jsem byla překvapená,
byla jsem dojatá, plakala jsem. Jsem hodně emočně založený člověk a hodnocení
knihy se také odráží na tom, co vše ve mně daný příběh vyvolal.
Ráda bych tuto knihu doporučila
tomu, kdo by se chtěl podívat do záhadného lesa, který skrývá různé příšery a
stíny. Všem, kteří mají rádi cestování časem a kladné a rozumné hlavní
protagonistky.
„No, muži tvýho věku v mojí době obvykle ještě nepracujou. Spíš
choděj do školy a celej den proseděj v lavici a při obědě se nad
hranolkama bavěj, já nevím, o sportu a o kozách.“ … „Taky chodím doma krmit
kozy.“ … „Ehm… To je hezký.“ – s. 145
Chelsea Bobulski se narodila se ve městě Columbus, Ohio, USA. Vyrostla na pohádkách Walta Disneyho a broadwayských muzikálech. Vystudovala historii na The Ohio State University.
Jako spisovatelka má slabost pro hrdiny se zlomenou minulostí, zvláštním talentem a překážkami, které musí překonat. V současnosti žije v severozápadním Ohiu se svým manželem, dcerou a velmi emotivním křížencem německého ovčáka a labradora.
Její prvotina Les (The Wood, 2017) u nás vyšla v roce 2019.
Jako spisovatelka má slabost pro hrdiny se zlomenou minulostí, zvláštním talentem a překážkami, které musí překonat. V současnosti žije v severozápadním Ohiu se svým manželem, dcerou a velmi emotivním křížencem německého ovčáka a labradora.
Její prvotina Les (The Wood, 2017) u nás vyšla v roce 2019.
Orig. Název: The Wood (2017)
Žánr: Literatura světová, Fantasy, YA
Vydáno: 2019, CooBoo
Počet stran: 288 stran
Překlad: Nika Exnerová
Čteno: 16. - 20. března 2019
Hodnocení: 4 hvězdičky
Počet chyb: 24 (překlepy i
hrubky)
„…voda, co vytéká ze stěny už ohřátá – tak o tom si můžeme nechat jen
zdát. Stejně tak o světle, co vyzařuje z drátu a ne z plamene, a o
krabici, v níž je možné sledovat hru, aniž by člověk musel opouštět teplo
domova a tlačit se v přecpaném divadle.“ – s. 180
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si
můžete koupit TU!
„Dokud toho člověka nepoznáš, nemůže ti zlomit srdce. Může zranit tvoji
hrdost, jestliže se s tebou rozejde, a když se ukáže, co je to za k*eténa,
tak si můžeš připadat jako totální blbka, ale rozhodně se do něj nezamiluješ.
Ne pokud je to jenom jeden z tuny žabáků, který musíš políbit, než najdeš
svýho prince. – s. 221
4 komentářů
pekny, taky si dam na seznam :-)
OdpovědětVymazatPořád jsem na vážkách, jestli se do ní pouštět. Třeba mě přesvědčíš někdy naživo :D
OdpovědětVymazatMarky (Books are my life...)
Pěkná recenze! :) Nad knihou docela uvažuji, ale uvidím, zda se do ní v budoucnu pustím. Zatím si stále nejsem jistá, že je to to pravé pro mě...
OdpovědětVymazatMilovní podzimu já se hlásím a také hlásím, že jsi mě rozhodně na knihu nalákala! :D
OdpovědětVymazatLes mám na seznamu už od doby, kdy CooBoo oznámilo, že knihu plánuji vydat, ale pak jsem narazila na ne příliš nadšené recenze a z knihkupectví raději odešla s druhým dílem Smrtelných strojů než právě s Lesem.
Ale pokud se mi naskytne příležitost přečíst si knihu, třeba ji objevím v knihovně, váhat už nebudu. :)
Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)