Amie Kaufman a Jay Kristoff | Aurora 1. | YA sci-fi | 2020, CooBoo | 408 stran | 3,75 hvězdiček

Opět začnu nejprve obálkou. Na obálce je obličej/postava a já se už v několika článcích zmínila, že to nemám ráda, ale asi to budu muset změnit, protože už asi potřetí budu psát, že "zrovna u téhle knihy mi to nevadí" a "obálka se mi líbí". Tak jo, asi mi zas tolik nevadí, když jsou na obálkách postavy no. Nicméně když se na obálku podíváte, na první pohled je vám jasné, že se jedná o sci-fi a to se mi na tom líbí. Obálka je hodně povedená a to je asi vše, co k ní můžu říct. 

Příběh se odehrává v roce 2380 ve vesmíru na Akademii Aurora. Vyprávění začíná v den Výběru, což je proces, při kterém si Alfy vybírají členy do svého týmu. Tyler, který je jedním z hlavních protagonistů, tuto šanci prošvihl, jelikož vysvobozoval dívku, která spala 200 let v kryospánku. Do svého týmu dostal odpadlíky, které nikdo jiný nechtěl. Svou sestru Scarlet, která je o pouhé tři minuty starší než on. Je děsně sexy, sarkastická a střídá kluky častěji než ponožky. Zilu, která je hodně zvláštní, žije ve svém světě vědy a když už promluví, stojí to za to. Dále Fina, který je fyzicky handicapovaný, ale náramně tento nedostatek balancuje svým sarkastickým smyslem pro humor. Kaliise, který připomíná Legolase, má fialové oči a je skvělý bojovník. A nakonec Cat, báječnou pilotku, ale věčně naštvanou, agresivní a vulgární holku. 

Během čtení mi běhalo hlavou "tohle už jsem někde četla". Nemůžu si pomoc, ale hodně mi příběh připomínal Strážce Galaxie nebo Šest vran. Tak si to vezměte: 6 členů týmu, odpadlíci, kteří se vesmírem ženou za věcí, kterou musí dostat od sběratele. Do sídla onoho sběratele se dostanou díky maskám, jelikož zrovna probíhá maškarní. Nastávají komplikace, musí se improvizovat. Dokonce i ten humor a hlášky mi to oba zmíněné příběhy připomínalo. Nicméně třetí část knihy mi už povědomá nepřišla, a tak jsem se mohla plně ponořit do čtení. 

Styl vyprávění mi moc nesedl. Vypravěči se střídají a každý vypráví svůj úhel pohledu v ich-formě. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna vypráví a musela jsem se vracet na začátek kapitoly, abych si to připomněla. Podle mě by bylo lepší, kdyby byl celý příběh napsán v er-formě, to by nám poskytlo trochu odstupu od postav. Nebo by mohl být vypravěčem někdo z postav a já bych se vůbec nezlobila, kdyby to byl Fin, jelikož jeho jsem si oblíbila ze všech nejvíc. 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Medii. Knihu si můžete pořídit TADY