Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer | Dopisy ztraceným 1. | Heavy contemporary | 2019, CooBoo | 344 stran | 5 hvězdiček
Tuto knihu jsem vyhrála v soutěži u Humbooku. Přede mnou ji četly čtyři dívky, které do ní psaly své poznámky - jednalo se o knižní štafetu. Byla jsem nadšená, že jsem ji vyhrála. Jenže pak mi rok ležela na poličce. Nepřečtená. Ráda bych řekla, že nevím proč, ale důvod znám. Od autorky jsem totiž přečetla Temné a osamělé prokletí, což je jeden z mnoha retellingů na Krásku a zvíře. Bohužel jsem z knihy nebyla nadšená tolik jako ostatní, proto jsem si říkala, že ani z téhle knihy nebudu. Čím více chvály jsem slyšela, tím dále jsem čtení oddalovala.
"Z každého slova stříká bolest. Taková bolest, co člověka dožene psát dopisy někomu, kdo si je nikdy nepřečte. Taková bolest, co ho izoluje. Taková bolest, kterou podle něj určitě ještě nikdy nikdo necítil."
Po dočtení můžu říct, že to byla velká chyba, ale to jsem tehdy nemohla tušit. Nemůžu uvěřit, že ty dvě knihy napsala stejná autorka. Možná to bude ale žánrem. Asi mi od autorky nesedne fantasy, ale contemporary ano, i to se stává. Nicméně... k této knize jsem se dostala díky projektu #dopisyknihám, který pořádala Marky z @endlessbibliophile a Kristie z @kristiespacilova. Každý den jsem přečetla 6 kapitol a musím říct, že bylo těžké knihu po těch 6 kapitolách odložit a věnovat se něčemu jinému. Měla jsem chuť přečíst ji na jeden zátah, ale zároveň jsem cítila, že se s příběhem nechci rozloučit tak rychle.
"Papír přenášel každou emoci, jako by inkoust a prach a zpocené šmouhy máminým slovům dodávaly váhu, a já cítila její strach, naději a odvahu."
"Někdy si myslím, že osud se proti nám často spikne. Nebo se možná spikne s námi."
"...pokaždé, když přiložím tužku k papíru, je to jako vzít rypadlo a provrtat se ke vzpomínkám, které bych radši nechal pohřbené."
Na knize se mi líbil jazyk, který byl místy až poetický. Všechny ty myšlenky, které vás vzaly za srdce. Oceňuji, že zde byli vyobrazeni i dospělí, kteří v příběhu hráli důležitou roli. To na YA knihách vyžaduji - rozdíly a souznění dvou rozdílných generací. Byly tu špatné i dobré příklady rodičů, sourozenců a také kamarádů. Hodně se mi líbil vztah Declana a Reva, který byl založený na vzájemné důvěře a podpoře. Jeden by pro druhého udělal cokoli. Oba si prošli peklem, ale byli tu pro sebe. Kniha ve vás vyvolá mnoho pocitů, možná i pár slz. Já jsem si čtení maximálně užila a hned jsem si musela objednat Na co slova nestačí, což je volné pokračování Dopisů.
"Někdy se člověk dostane do fáze, když už to bolí tolik, že udělá cokoli, aby se té bolesti zbavil. I když to znamená, že při tom zraní někoho jiného."
1 komentářů
Mně se právě autorčino Temné a osamělé prokletí moc líbilo, takže Dopisům určitě šanci dám. Vypadá to dobře :)
OdpovědětVymazatDěkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)