Nemám ráda postavy na obálkách. Ráda si totiž udělám představu o hlavní postavě sama. Tato obálka mi to umožňuje, i když na ní postava je. Má nádherné modré vlasy a je zahalena temnotou. Takovou, které se už nikdy nezbaví. 

Kathleen Glasgow, autorka této knihy, napsala také Dívku na kusy. Tu četla má kamarádka a byla z ní dost psychicky zdeptaná. Od knihy s názvem Jak se spřátelit s temnotou jsem čekala něco podobného. Chtěla jsem se na chvíli cítit opravdu mizerně, vcítit se do hlavní protagonistky, které umřela máma. Naštěstí se mi mé kruté přání nevyplnilo. Myslím si, že se tak dobře nedokážu vcítit do situace, kterou jsem nezažila a kterou bych ani zažít nechtěla. Možná jsem se od toho schválně bezmyšlenkovitě distancovala. To mi ale nebránilo hlavní protagonistku litovat a občas si i trochu poplakat. 

Hlavní protagonistkou je dívka jménem Grace, která si nechává říkat Tiger. Vyrůstá se svou matkou, otce nikdy nepoznala a máma o něm nechce ani slyšet. Dívka není příliš oblíbená, má jedinou kamarádku - Cake. Máma je někdy až moc ochranářská a zakazuje jí věci, které mladí lidé dělají, ale Tiger ji má i přesto ráda. Jenže jednoho dne její máma umře. Z ničeho nic. A Tiger se zhroutí celý svět. 

Od toho okamžiku je jako tělo bez duše. Kromě Cake nemá nikoho jiného. A u ní bydlet nemůže. Musí do pěstounské péče. K úplně cizím lidem. Se zármutkem se vypořádává svým vlastním (i když trochu zvláštním) způsobem. Umožňuje nám nahlédnout do své hlavy a sdílí s námi své pocity, které jsou naplněné žalem. Potkává spoustu dětí, které jsou na tom podobně jako ona. Které také ztratily někoho blízkého. Nikdo jí mámu nahradit nemůže, ale můžou si navzájem pomáhat. Být pro sebe oporou. 

Líbilo se mi, kolik toho autorka dokázala zahrnout do jednoho příběhu. Ztrátu blízké osoby, sebevraždu, systém pěstounské péče, nápravná zařízení, alkoholismus, drogy, poruchu příjmu potravy, deprese apod. Možná by bylo prospěšnější, kdyby se jedné problematice věnovala hlouběji, než okrajově naťuknout tyto všechny, ale mně osobně to nevadilo. 

Nejvíc ze všeho se mi líbila hra se slovy. Autorka má takový zvláštní styl psaní, který ani nedokážu nějak popsat. Používá zvláštní přirovnání, která jsou někdy vtipná, někdy smutná, ale vždy přesná. Jenže by vás (nebo alespoň mě ne) nenapadla. Vedle těchto přirovnání jsou pak myšlenky, nad kterými se pozastavíte a uděláte si o nich svůj vlastní názor. V komentáři na Databázi knih jsem četla, že vám tahle kniha nic nedá a musím s ním nesouhlasit. Mně dala obrázek, jak by mělo vypadat opravdové přátelství. Co je jeden ochoten obětovat pro toho druhého. Ukázala mi, jak se asi cítí dívka, která ztratí nejbližšího člověka na celém světě. A taky mi ukázala, že i když se vám stane to nejhorší, co jste si dokázali představit, může být líp. Jen to nesmíte vzdát. 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Dobrovský. Knihu můžete pořídit TADY