Balada o ptácích a hadech | Prequel k Hunger Games
Je 10 let po válce, Den sklizně. Coriolanus Snow a někteří jeho spolužáci z Akademie budou dělat vybraným splátcům trenéra. Ještě úplně neví, co to bude obnášet, ale rozhodně jim to získá určitou popularitu. Korja (což je Coriolana přezdívka) však dostává dívku z 12. kraje a jeho možnosti na vítězství a velkou slávu jsou mizivé. Chtěl jméno své rodiny opět pozdvihnout. Během války se jim totiž nevedlo dobře. Nicméně po tom, co se s dívkou - Lucy Gray - setká, zažehne jiskru naděje. Lucy je výjimečná, nepřehlédnutelná, nadaná. Korja doufá, že si diváky získá svým charismatem.
Ze začátku mi přišlo, že se v nás autorka snaží vyvolat soucit vůči Corilanovi. Popisuje, jak to měla jeho rodina, do které patří už jen jeho babička a sestřenice Tigris, během války těžké. Ze zámožné rodiny se stala úplně obyčejná, která má dluhy na krku a musí se ohánět, aby nepřišli o byt. Nicméně autorka Korju vykreslila jako arogantního, namyšleného a manipulativního člověka. Cítila jsem vůči němu nenávist stejně jako v trilogii Hunger Games. Neřekla bych, že ho jeho těžké dětství omlouvá. Věsměs všichni během války zažívali to samé.
"Její zmínka o domově mezi nimi zůstala viset ve vzduchu jako připomínka dveří, které už nikdy neotevře, a blízkých lidí, které už nikdy neuvidí."
To mě přivádí k jedné postavě, která podle mě nedostává tolik pozornosti, kolik by měla. Sejanus Plinth. Jeho rodina patřila původně do 2. kraje, ale přestěhovali se do Kapitolu. Sejanus se tam však vůbec nehodí. Je úplným opakem většiny Kapitolanů. Férový, empatický, spravedlivý. Je také vybrán jako trenér jednoho ze splátců. Nepovažuje to za poctu jako ostatní spolužáci. Nechce se Hladových her účastnit žádným způsobem. Nechce se podílet na zabíjení nevinných lidí. S jeho názory jsem se ztotožňovala a fandila jsem mu.
Co se týče samotných Hladových her, nejsou takové, jaké je známe z trilogie. Jsou to teprve 10. hry, nemají žádné velké vymoženosti. Jde o to, vybrat splátce ze všech krajů, nahnat je do arény a nechat je, aby se pozabíjeli. Jenže někteří splátci umřou ještě před začátkem her, jelikož jim nedávají najíst. V Hladových hrách většina ze splátců čeká, až ostatní umřou hlady. Tvůrci vymýšlí, jak by mohli zvýšit sledovanost. Přijdou s nápadem sázek na jednotlivé splátce, posílání sponzorských darů a podobné věci, které už známe z trilogie. Musím se přiznat, že průběh Hladových her mi přišel moc zdlouhavý a nezajímavý.
"Pravdou je, že jsme se všichni tolik zabývali tím, jak se navzájem zabíjet, že jsme zapomněli, jak se máme bavit."
Nicméně se mi líbilo, že jsme se na celý příběh dívali z pohledu Kapitolů, hlavně tedy Coriolana Snowa. Dozvěděli jsme se o jejich záměru a cílu Hladových her. Rozebíraly se otázky moci a manipulace, někdy až filozoficky. Mně osobně tohle bavilo mnohem více než hry. Rozhodně mi to pomohlo více pochopit Kapitolany. A také je více nenávidět.
Čekala jsem druhé Hunger Games. Tohle je ale něco jiného. Kniha by se dala číst jako samostatný příběh a ničemu by to nevadilo. Jsem ráda, že tato kniha vznikla a že jsem si ji mohla přečíst ještě před vydáním. Myslím si, že by si ji měli přečíst všichni fanouškové Hunger Games.
Děkuji nakladatelství Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete koupit TADY
"Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu, na němž v noční chvíli
vraha kdysi oběsili
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence."
0 komentářů
Děkuji za přečtení článku až do konce a zanechání komentáře :)